Kisinov koutek

Všechno možné ohledně zámořské NHL.

blogy a clanky od kisina.
Díky arek.

Články budou v angličtině s tím, že na dalším webu by měla být i česká varianta. U článků bude kladen důraz na advanced stats, ale preferuji jistou variabilitu a důraz na tradiční hokejový přehled. Enjoy. :klobuk:
Quick Thoughts: Michal Kempny is Getting Hammered in the Czech Media for No Reason

After having read a few questionable articles concerning Michal Kempny's play, I decided to express a few thoughts. It amazes me how stupid questions Czech reporters are able to ask. ''Should have Kempny played in the OT in the first place?''. They are asking all the wrong questions.

Michal Kempny is the only decent puck-mover on the Czech blueline. He's the only one capable of skating and staying with those Canadians, Swedes and so on. He's the only one standing any kind of chance to become a top-4 defenseman at the NHL level one day. Is he perfect? Absolutely not. Did he make a mistake that directly led to a 3:0 Canadian lead? Yes, he did. That's not the point, really. I don't care about that mistake, honestly. Actually, I don't blame Kempny at all. As suggested above, he's the only d-man capable of producing any kind of offense. Trailing 2:0, there wasn't much of a risk involved either. In order to beat Canada, or at least give yourself a chance, you need to make a lot of smart plays, you need to catch the opposition off guard. That's what Kempny was trying to do. The only thing I would be questioning is what exactly Kempny was trying to accomplish with approximately 7 seconds left on the clock...

Our eyes and brain tend to overreact to ''huge mistakes''. At the same time, people aren't even aware of the subtle things one does for the rest of the night. And Kempny does a lot of things right.

Kempny definitely held his own against Canada. He has seen the most of Doughty, Tavares, among others. Prior to the World Cup, I thought he was stellar given his role and expectations. On some nights, Kempny logged as much as 25 minutes a night in all situations while getting all the tough assignments. And he didn't look out of place.

Keep in mind that Kempny has yet to play an NHL game and is already asked to compete against the world's best and be pretty much a leader out there. That's a hell of a task even for better and more experienced blueliners.

''Can he make it?'' is a poll on asking whether Kempny will be able to become an NHL player or not. I honestly think it's a disgrace to the player who is being judged after only 2 games against hockey superstars. It's an extremely small sample size. Additionally, the author completely ignores all the facts (role, matchups...) and what Kempny had been able to accomplish from a long-term point of view. The result of the poll is quite astonishing, too. Almost half of the voters haven't expressed much faith in Kempny. Right, everyone is entitled to their own opinion. However, I'm pretty sure most of the voters based their opinions on those 2 games and mistakes Kempny made.

And you keep wondering why the Czechs don't have any quality blueliners. As usual, you got it all wrong. ... tting.html" onclick=";return false;
Flying-Under-The-Radar: David Schlemko

David Schlemko's deal was arguably one of the ''smarter'' signings this past summer. Sharks' GM Doug Wilson addressed his team's biggest need: a 3rd pairing on defense which was badly exposed during the SC finals. David Schlemko is a surefire improvement over leaving Roman Polak, and (he) might be able to put himself into a top4 conversation, too. Had he signed for one year less, the deal would have been almost perfect. That’s just the price Doug Wilson had to pay, though.

David Schlemko plays a smooth-skating, yet rather unspectacular game. He’s a good puck handler, above-average skater who can move the puck up ice as well as log some minutes on both the PP/PK. Additionally, he can play either side well which only increases his value. Despite being primarily known as a puck-moving defenseman, Schlemko is pretty effective defensively too. The same skills that Schlemko uses to generate offense, help him to keep the puck away from his net. Let’s take a closer look at how Schlemko performed last season:

Schlemko was brought in as a late addition to be a depth guy. However, he emerged as a solid, all-around top-4 blue liner. Devils took a flyer on the puck-moving defenseman and got rewarded. Any given team could have had him for pennies but instead often opted for a much worse (and much more expensive) option.


As the picture suggests, Devils were a much better 5 on 5 team with Schlemko on the ice. Devils generated more offense, shots and scoring-chances with him. While on the PP, Devils generated more scoring chances (per/60) with him on the ice than any other d-man on the team. And it wasn't particularly close. Schlemko managed to produce 50.31 shots-for (per/60) and 92.46% on-ice corsi-for percentage. In comparison with John Moore, who was also given a fair amount of PP minutes (101:22 TOI), Schlemko looks superior. Moore managed to squeeze just 37.88 SF and 66.89% corsi-for. The truth is Moore was used primarily as a 2nd unit point-man while playing with weaker quality of teammates but Schlemko performed very well during his tough minutes.

In saying that, he was equally impressive defensively as well. On the penalty-kill, Schlemko ranked 1st among Devils D in shot attempts allowed (per/60) and even ranked 1st in shot attempts for (per/60). Schlemko has really matured during his past two seasons. He was solid during his short stint in Calgary as well. In essence, Schlemko can definitely hold his own during 5 on 5, should be able to carry a 3rd pairing and move up the depth chart if necessary.


Remember, the player usage charts reflect a weighted average of the previous three seasons. As a result of that, Schlemko finds himself on the right (suggesting an offensive role) while facing a weak quality of competition. It’s more of a reflection of Schlemko’s Arizona/Dallas/Calgary days than a reflection of his true abilities.

Regardless of what you think, Schlemko’s big shaded circle suggests he has been an effective defenseman who might be ready for more if assigned a more challenging role. The A.Greene-Larsson pairing was given all the tough assignments which gave Schlemko and company a little breathing room. Schlemko might find himself in a similar situation in the SJS: the Vlasic-Braun combo is arguably the league’s best shutdown pairing. Then there’s that Brent Burns guy… Paul Martin is still a reliable, shutdown top-4 vet, but it makes you wonder how much he’s got left in the tank: especially after taking into account he recently turned 35 and played 100+ games last year. Schlemko might give Pete DeBoer another decent top4 option. Either way, Sharks’ defense can definitely match up against the league’s best and David Schlemko should be a positive producer in the #4/5 slot. ... lemko.html" onclick=";return false;

(obrázky lze zvětšit na blogu)
Jacob Trouba Is Really Good At Hockey

When the news of Jacob Trouba's trade request broke, Kevin Cheveldayoff suddenly became busier than usual. It doesn't happen too often that a young defenseman of Jacob Trouba's magnitude hits the market, let alone late in September. Yet, here we are. Of course, Trouba asked out in May, meaning this news is only new to the public. Nevertheless, it changes everything. Considering every GM in the league knows Trouba wants out, Chevy doesn't have as much leverage as he would like to have. The fact that Trouba still needs to be signed certainly doesn't make the situation any better.

The question is... Is Trouba worth trading for?


Personally, I believe Trouba is a terrific d-man who is much better than given credit for. He's big, he skates extremely well and owns a very good point shot. He does all the little that don't necessarily show on the scoresheet. He's really, really good at generating offense as clearly shown on the hero chart. He might not be in the Erik Karlsson or John Klingberg mold (who is?) but he compares favourably against most blueliners around the league.

Defensively, he leaves a lot to be desired. At this point of his career, Trouba is just average defensively. However, some things need to be taken into account. First of all, Trouba is just 22 years old and the defensive side of the game could easily be improved by good coaching and experience. Additionally, Trouba has spent most of his career playing alongside Mark Stuart (1405 of TOI during last 2 seasons).


....Mart Stuart is a gritty vet who'll do whatever it takes to help his team win. Unfortunately for him, none of these things really matter. Trouba has been able to carry Stuart for years. Stuart's on-ice results significantly drops without Trouba on the ice (from 51.6 CF% to just 45.3% - well below league average). Otherwise, as clearly shown, Trouba is able to form a very good pairing if paired with some talented players.

Get Stuart out of the picture, and Trouba performs like a high-end blueliner who might be entering a top30 conversation sooner rather than later. He makes players around him better and he's got all the tools to become a 1st pairing d-man for years to come.

Teams such as New York Rangers, Boston Bruins or Arizona Coyotes should be all over him. Coyotes' defense looks decent and promising for a change, however, John Chayka has got the pieces to make the trade work. And you just don't miss out on a guy like Trouba. New York Rangers desperately need some help on defense. Unlike Coyotes, they might not have the right pieces to make it work, though. Brady Skjei is a talented defenseman but you essentially hope he becomes what Trouba already is. Not good enough to get Trouba out of town. It will be interesting to see how this all plays out.

Thanks for reading!

(Stats generated from" onclick=";return false; and" onclick=";return false;) ... ockey.html" onclick=";return false;
Hlásím se po delší odmlce. Jak již někteří ví, poslední měsíce pracujeme na spuštění webu o NHL. S webem byla spousta práce, takže na články v poslední době nezbyl prakticky žádný čas. Zejména kluci si mákli, podstatné ovšem je, že web již oficiálně jede." onclick=";return false;

Web běží v angličtině i češtině. Nicméně obsah, který je v angličtině, nemusí být nutně i v češtině a naopak. Na webu jsou již cca 4 články - z mé strany žádný nový, vše jsem měl i na blogu. Avšak kamarád napsal výborný článek na Chrise Kreidera.

Důležitou součástí webu budou tzv. profily hráčů, které mám na starosti já. Zatím jsem zvládl cca 34 hráčů, ovšem některé budu muset ještě poupravit. Zejména prvotní (Bergeron, Perry...) jsou příliš krátké. Už jsem se snad ovšem našel, co se délky a obsahu týče.

Celkově bude s webem spousta práce, takže poprosím o trpělivost. :klobuk:" onclick=";return false; (pro milovníky Henrika Lundqvista :sarcasm:)

Viktor Arvidsson, the future 20-goal-scorer you may not know

You might be wondering who the hell Viktor Arvidsson is. And nobody should blame you. Viktor Arvidsson is one of those guys who gets unnoticed and flies under the radar a little bit. And it certainly is not unheard of if you are an undersized later-rounder coming from Sweden. To make matters worse, Arvidsson has also been playing for a non-traditional market in Nashville.

Obviously, Arvidsson has not accomplished much in the NHL, at least from the traditional standpoint. Having said that, I believe Viktor Arvidsson has the tools to become a very solid producer at the NHL level.


If your team wants to play a fast-paced game based on quick transition, breakouts and tenacious forecheck, Arvidsson is your man. When it comes to straight-line speed, only handful players can probably keep up with Arvidsson.

He is a very tenacious, relentless player who takes advantage of his disadvantage: 5’9 frame. Despite being this small, Arvidsson is a hard-to-play against player who keeps the opponents honest. Opposite defensemen definitely feel Arvidsson’s presence every time he steps on the ice.

He is a shot-first player (a valuable asset in today’s NHL) as will be examined in more-depth later on. Additionally, he has got a very quick and accurate release. I am not a biggest fan of making comparable but Arvidsson plays a similar game to more established Cam Atkinson from the Columbus Blue Jackets.


Arvidsson doesn’t seem to be a possession-darling in the mold of Jake Muzzin or Mathieu Perreault (at least as of now) but he still has been posting respectable numbers and I’m expecting him to get even better in that department. What is important is the fact that he has shown he can glue well with skilled players such as veteran playmaker Mike Ribeiro or veteran two-way center Mike Fisher.


In terms of controlled shots, he ranks 4th in CF% on the team while posting positive CF60 RelTM and CF% RelTM (over the past 2 seasons, minimum of 500 minutes played). Arvidsson has also been able to draw some penalties thanks to his speed and ability to put d-men in a vulnerable position. His 0.9 PensDrawn/60 ranks above average league-wise and I would personally expect even better results in the future.

Now it gets really interesting: Arvidsson ranks 2nd in Shots/60 (12.03) in the entire NHL during that span, leaving players such as Alex Ovechkin, Vladimir Tarasenko or Taylor Hall behind him. No, I’m not implying Arvidsson is due to become a better goal scorer nor he is more likely to score than these guys.


There is definitely some upside though. If you keep shooting the puck, good things will happen. Arvidsson generates a lot of shots and follow-up chances as well. It would be surprising if he didn’t make it work with his skillset and speed.

Arvidsson has played mostly 3rd line minutes (25.70 %ofTeam TOI) up to date but he started the season on the Mike Ribeiro line suggesting Peter Laviolette might be starting using him a bit more. The Arvidsson-Ribeiro-Smith line has been entertaining so far, to say the least, posting 86.96 CF/60 and 62.11 CA/60.


Keep an eye on this guy. He seems as a player who complements the top6 very well. If healthy, there is a good chance Arvidsson becomes a 20+ goal scorer as early as this season. ... -not-know/" onclick=";return false;
Přikládám odkazy na sociální sítě, pokud by měl někdo zájem." onclick=";return false;" onclick=";return false;" onclick=";return false;

FB má pod palcem kámoš, twitter budu mít zřejmě na starost z větší části já.
Řeč čísel: Dallas Stars a nečekaně slabý vstup do sezony

Dallas Stars reprezentují tým, jenž svým pojetím hry musí bavit nejednoho fanouška NHL. Identita, jenž odstartovala příchodem Lindyho Ruffa ke kormidlu, je prostá: rychlá a přímočará hra přes střední pásmo, tzn. transition game, která vyžaduje určitou typologii hráčů a špičkovou fyzickou kondici.

Rozhodně tedy není náhoda, že Jim Nill v průběhu posledních let identifikoval a následně do týmu přivedl (povolal) hráče jako Patrick Eaves, Colton Sceviour, Jason Demers či Stephen Johns.

Dallas Stars bych osobně označil za průkopníka stylu, který letos na jaře Pittsburgh Penguins posunul k dokonalosti. Stars nastolili trend, který lze jen stěží ignorovat, podíváme-li se právě na úspěch Pens či prezentování výběru Severní Ameriky na nedávném Světovém poháru. Tzn. undersized hráči, tedy hráči male postavy, dnes hrají v hojné míře a velmi často i v primárních rolích. Rychlost, kterou zpravidla nabízí, je totiž dnešní klíč k úspěchu.

Ačkoliv Stars splňují všechny potřebné atributy, dosavadní výkony texaského celku představují značné zklamání. Předem je nutno podotknout, že se jedná o malý vzorek zápasů, ze kterých lze vyvozovat minimální závěry. Nebudu predikovat budoucí úspěchy či neúspěchy Stars, nýbrž analyzovat prvních 7 zápasů sezony s důrazem na sezony uplynulé.


Třebaže Stars pod Ruffem vždy platili za abnormálně zábavný tým, který většinu soupeřů přehrával (a naopak nedokázal potlačit střelecké pokusy soupeřů na přijatelnou úroveň), v letošní sezoně Stars zatím vykazují naprosto šílená čísla.


Stars sice operují na solidním 8.místě v Corsi-For/60 (57.1), jsou tedy střelecky tradičně aktivní, avšak v Corsi-Against/60 již zabírají 29.místo v lize (63.1). Stars tráví příliš času ve vlastním pásmu, kde propouští velké množství střeleckých pokusů. Nejlepší týmy zpravidla v CA pracují s čísly těsně pod hranicí 50.

Pro srovnání: v letech 2014-2016 byli Stars v celkové CF% na 8.místě s 52.3%, letos zatím pracují s podprůměrným CF% vykazující 47.3%.

Naneštěstí pro Stars zatím nefunguje ani tradičně silná přesilová hra. V posledních třech sezonách Stars během přesilovky v průměru vygenerovali 101.8 střeleckých pokusů (vypočítáno na 60 minut). Pakliže generujete 100 a vice pokusů, děláte dobrou práci. V uplynulé sezoně hráči Dallasu dokonce vyprodukovali 105.6 střeleckých pokusů. Vzhledem k tomu, že hlavní zbraně jsou Ruffovi stále k dispozici, lze se domnívat, že nynější neefektivní úspěšnost 14.7% není udržitelná a Stars v tomto ohledu půjdou nahoru.

Aby toho nebylo málo, Stars se nemůžou opřít ani o kvalitní goaltending. Například Canucks získali v úvodu sezony minimálně dva body navíc, když dvojice Markstrom-Miller dokázala vyhrát zápasy, které by Canucks za normálních okolností pravděpodobně nevyhráli. Dvojice Niemi-Lehtonen se dlouhodobě řadí k ligovému podprůměru, když oba veteráni zaostávají v Adjusted Save%, High-Danger Save% i Low-Danger Save%.


Podíváme-li se na Stars z pohledu individuálních hráčů, zjistíme rovněž zajímavá fakta. Ačkoliv obrana Stars má jasnou (a správnou) identitu, kvalita přeci jenom z dlouhodobého a globálního pohledu chybí.

John Klingberg patří mezi nejlepší ofenzivní obránce ligy, Stephen Johns ukazuje top4 potenciál a Johnny Oduya s Danem Hamhuisem jsou stale poměrně efektivní veteráni, kteří jsou schopni absorbovat poměrně těžké využití proti top6 hráčům soupeřů. Nicméně Oduya s Hamhuisem nabízí velmi podobnou dimenzi, oba jsou stále alespoň dostačující variantou do 2.páru, ale nejtěžší minuty s minimem ofenzivních startů by hrát rozhodně neměli. Chybí bek, jenž by měl na starosti všechny těžké matchupy, minuty a jenž by díky své roli ulevil i zbytku obrany.


Zatímco předurčený 2.pár Oduya-Johns svou roli zvládá velmi dobře, když dokáže limitovat střelecké pokusy soupeřů (CA – 46) a pomáhat produkovat nadprůměrný počet střeleckých pokusů, elitní pár svou roli zvládá již podstatně hůř.

Jakmile je na ledě pár Hamhuis-Klingberg, děje se toho až příliš mnoho. V CF60 i CA60 vykazují impozantní výsledky. Zatím se jedná o nejvíc dobrodružnou defenzivní dvojici ligy. Ani depth obránci jako Jordie Benn, Esa Lindell a Patrik Nemeth příliš optimismu Ruffovi nedodávají. Naopak, v týmovém kontextu reprezentují silně negativní hráče (např. Lindell – RelTM CF% -12.70), a není se tedy čemu divit, že zkušený mazák Ruff se snaží např. zrovna Lindella schovat tím, že již přes 24 minut při hře 5 na 5 strávil po boku veterána Hamhuise. Jedná se o standartní postup, nicméně kýžený efekt se prozatím nedostavil, když zmíněná dvojice je rovněž značně přehrávaná (34.78 CF%).

Shrneme-li si to, výkony obránců Stars představují jeden z důvodů, proč je Dallas zatím silně za očekáváním. Funguje pouze 2. pár. Hra 5./6./.7 beků je bídná a Klingberg stále produkuje spoustu ofenzívy, avšak zatím rovněž propouští druhé nejvyšší procento střeleckých pokusů ve prospěch soupeře.


Stars sice odchodem Scevioura a Nichushkina ztratili trochu ze své rychlosti, přímočarosti a šikovnosti, nicméně útok by měl být stále hlavní zbraní Stars.

Jiří Hudler je stále velmi chytrý hráč, který vyniká v tzn. zone entries (zpravidla nenahazuje puk, do pásma soupeře bruslí s pukem na čepeli), otázkou však zůstává, jak moc Hudlerovi sedne rychlý styl Stars.

Největší problém zatím představují výkony Jamieho Benna.


Zatímco v průběhu posledních dvou sezonách Benn vyprodukoval 54.1 CF% (čímž se řadí k elite ligy), letos u něj zatím svítí nelichotivých 45.5 CF%. Nepřekvapí tedy ani fakt, že zatím není tak střelecky aktivní jako v předchozích letech (7.05 Shots/60 vs. 8.72 Shots/60).

Je třeba brát v úvahu fakt, že Benn se vrací po zranění. Podobné výsledky zcela jistě nebude vykazovat donekonečna. Osud Stars však z velké části závisí na tom, kdy se Benn na svůj tradiční, elitní level vrátí.


Stars jsou nepochybně týmem, který si zaslouží hodně pozornosti. Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem si Ruff poradí se zraněními, a zdali se chytí někdo z dvojice Lindell-Nemeth. V úvahu připadá i Julius Honka. I přes značné problémy v brankovišti a defenzívě by bylo překvapivé, kdyby se Stars v dubnu objevili na nepostupových pozicích. ... y/?lang=cs" onclick=";return false;
The Curious Case of David Desharnais

Remember when the Canadiens 3rd line of Tomas Fleischmann – David Desharnais – Dale Weise flat out dominated at the beginning of the previous season? Well, it is obviously a bit of an overstatement. It was obvious that their shooting % wouldn’t last, however, one of the main reasons why the line was so effective is crystal clear: David Desharnais as a playmaker and puck-carrier of that line.

That’s right, David Desharnais was the driver on that line, carrying both Weise and to some degree Fleischmann. Nevertheless, David Desharnais has arguably been one of the most hated and misjudged players by both the Canadiens coaches and its entire fan base.


David Desharnais is far from a perfect hockey player. I am not denying that. In fact, you can come up with as many cons as you probably want. Desharnais, despite standing at approximately just 5’7 (If I am not mistaken, the only other players who currently stand at 5’7 are Mats Zuccarello and Cam Atkinson) is not particularly fast which is somewhat surprising since most, if not all, undersized players have their game based on speed.

Moreover, Desharnais tends to get outmuscled at crucial times and he has been somewhat poor defensively over the years. He’s not a particularly prolific goal scorer or a guy who shoots a high-volume of shots towards opposite team net either. And what’s probably most important, he’s a player who needs to be constantly monitored and challenged by the coaches.

Still, I believe his pros outweigh his cons. If utilized properly. That’s a key. If utilized properly.


Michel Therrien has mismanaged and misused Desharnais for years.

Is it Desharnais’ fault he has been used a 1st line C for a long stretches of time? I don’t think so.

Desharnais has no business playing on the 1st line with your team’s best players while facing all the tough assignments and competition but that doesn’t mean he is a bad player when overplayed by his own coach in Therrien. Not at all. Making player look bad by putting them in a role they shouldn’t be playing is entirely on the coach (and/or management).


As for Desharnais’ strengths, he has been really effective when playing approximately 14-15 minutes against weaker quality of competition.
He really excels at carrying the puck up ice and gaining zone time (he might actually rank pretty high league-wise). And he’s one of the better Montreal’s passers and playmakers (will be examined later on). He definitely possesses the skillset and smarts to outplay a good chunk of 3rd line C around the league, especially if you want to have an offensively-built 3rd line.

Having calculated Desharnais Points/Regular season (among other things), I must say there is some interesting evidence to be found. Desharnais has produced 46.166 Points/Regular season (2014-2016) which equals a decent 2nd line production in today’s NHL.

Obviously, Desharnais’ numbers would probably a be a bit inflated as he had been in situations he probably shouldn’t have been in (e.g. Desharnais spent 954:14 of TOI playing alongside Max Pacioretty – 2014-2017). When you get the opportunity to play alongside a player of Pacioretty’s magnitude, you will probably score more often than usual while looking pretty bad during that time. Yeah, it actually makes sense.

Desharnains and Pacioretty have had some chemistry in the past (52.7% CF% when on the ice together, 2014-2017) but in an ideal world you don’t want to play Desharnais with your superstar winger. Desharnais’ CF% actually drops to 48.4% when he is apart from Pacioretty.

It’s not a rocket science to realize Max Pacioretty is a much better player and you don’t actually need to dig much deeper.


Let’s take a look at the most common linemate of Desharnais who should be much closer to DD in terms of skillset or at least actual usage: Dale Weise.


When on ice together, they posted a decent CF% of 52.6% while suppressing opposite team’s shot attempts to above-average RelTM number of 54.29 CA/60. When Desharnais was on the ice apart from Weise, he posted a CF% of 50.2%. However, when Weise played apart from Desharnais, his CF% dropped by a fair margin to just 45.2%. Moreover, his CA/60 goes up while xGF goes down.

Dale Weise has had the biggest success playing alongside David Desharnais. John Tortorella wasn’t particularly fond of him, he didn’t make much of a noise in Chicago either and he has yet to found his game in Philly.

Weise is a north-south type of player who is a good skater but is not particularly good at anything else. I personally believe Flyers made a mistake when they signed Weise to a 4-year-deal last summer. Especially after taking into account much better, cheaper options (without giving away much of a term) were available. Jonathan Marchessault, Brandon Pirri or Colton Sceviour, to name just a few. And Colton Sceviour at the very least serves a very similar role to Dale Weise.

When I look at Dale Weise, I see a product of David Desharnais.


Underlying numbers definitely suggest Desharnais is a player who can make a positive impact on the team.


He ranks 3rd with 1.16 A/60 and 5th in Points/60 with 1.65 among Habs forwards since 2014. It pretty much confirms what has been mentioned previously: Desharnais can produce offense and make some plays. Give him time and space and he will take advantage of it.

His CF% RelTM ranks also favorably among Montreal forwards over the 3-year sample: 6th place with a positive differential of 1.1 CF% RelTM.

In terms of xGF%, I have made some adjustments (xGF% x20) to make the final number more clear – 52.32 xGF% again speaks in Desharnais’ favor. The actual percentage of Desharnais GF% has been 57.7% (give Carey Price some credit).


When utilized properly and expectations kept to what Desharnais is actually capable of, he can really thrive in a complimentary role. However, keep in mind Desharnais has already turned 30 and by no means is a speedster. He is past his prime.

Eventually, his cons will outweigh his pros. ... esharnais/" onclick=";return false;
Let’s take a long, deep look at Lightning defense: its deployment, TOI and more

There seems to be general consensus that Lightning defense offers a pretty stable group on the backhand which actually ranks pretty high league-wise. At the end of the day, these discussions whether your team’s defense ranks 8th or 17th barely matter.

Nor should they.

Nevertheless, Lightning defense which is run by Jon Cooper and veteran associate coach Rick Bowness, raises a few intriguing questions in terms of its usage, deployment, designated roles, TOI or how Lightning D fit into Cooper’s system.


First of all, I believe Jon Cooper and Rick Bowness have been doing a pretty good job on the whole.

Under Jon Cooper, Lightning have become a tough-to-play against team. The team cut down on scoring chances against and goals-scored against while not sacrificing much of their potent offense.

Victor Hedman became one of the premier defensemen after the arrival of Cooper+Bowness. Anton Stralman finally headlined all the newspapers with his extremely solid 5-on-5 play, which went under-the-radar during his Rangers days.

Cooper and Bowness allow their D to get activated, join the rush and even switch positions with forwards in the O-Zone, an important concept in today’s NHL which helps to keep the puck in the zone, create chaos, generate shots and eventually wear the opposition down and possibly put the puck in the back of the net. In doing so, you might be able to change a few players on the fly which after spending ~40 seconds in the zone only increases the chances of being able to eventually capitalize.


The question is, do the Lightning have the right types of D for the system they have been trying to apply?

Having watched the Penguins-Lightning series, I must confess I believe they don’t.

Even though Lightning got beat in a 7-game-series, and the Game 7 could have gone either way, Lightning greatly benefited from their high-end skill up front, some hot goaltending and partially even puck-luck.

Defense? Not so much.

Penguins controlled the puck for the majority of the series as Mike Sullivan and Jim Rutherford were 100% committed to a skating, puck-moving defense and overall to a quick, transition game. No step backs. It made a huge difference. Penguins defense, its system and progressive coaching were the major factors why the team was so successful.

You can argue that Penguins defense didn’t feature the greatest defensive core of all times.

That’s right. Having the right type of players which really fits into what you are trying to build is such a key, though. All Penguins D have the skating and puck-moving ability to get the puck up ice quickly. It’s actually incredible watching their system, the pace they are able to maintain in practice. D to D, quick stretch pass, scoring chance in the blink of an eye…

Trevor Daley instead of Rob Scuderi. No Brooks Orpik, no Christian Ehrhoff but Justin Schultz or Brian Dumoulin instead. I absolutely love it.

Jason Garrison equals Rob Scuderi. He’s not Rob Scuderi-bad but he means pretty much the same problem: a defenseman who doesn’t fit it anymore. You get the point.

I was pretty disappointed Steve Yzerman didn’t pull the trigger on Justin Schultz, despite expressing some interest with the price being ridiculously low (for obvious reasons, to some degree).
Justin Schultz is a 26-year-old right-handed puck-mover, arguably one of the better passing D in the league as he ranks 49th in Setup Passes per Game (SP/GP) with 1.47.* (2013-14 to 2015-16). He’s an excellent skater, too.

To my mind, he would have made an excellent pickup as the Lightning have been looking for a right-handed d-man who can QB the PP for years. I don’t care how bad he played for the Oilers. It was rather obvious he needed a change of scenery. You should take the odds with Schultz’ skillset and run.


Let’s start with the obvious. Lightning are extremely fortunate to have the 1st pairing of Victor Hedman-Anton Stralman, without a doubt one of the best pairings in the league.


There is really not much of a point in arguing whether the best defensive pairing is Hedman-Stralman, Muzzin-Doughty or, for instance, Giordano-TJ Brodie. They have all been terrific. When they actually play together as the coaches like to spread the balance among defense. The difference make other defensemen/rest of the team/coaching etc. anyway.

The point is Hedman-Stralman (Muzzin-Doughty) have been REALLY good when together. Muzzin-Doughty play an essential part in an extremely strong puck-possession Kings system, which enables LA to fire a high-volume of shots (albeit many shots from long distances. That’s subject for another discussion…). Hedman-Stralman pairing essentially might have the strongest analytics metrics if we dig even deeper but it won’t be examined in here.

Hedman is a true #1 guy who might be the best skater of all times who stands at 6’5+. At least for a defenseman. When his game is on, he’s arguably a top3 d-man in the world.

Stralman is one of the best 5-on-5 d-men over the last few years. When you have a true number one guy like Hedman, Stralman very well might be the best option for a #2 who complements your franchise D. No disrespect to Jake Muzzin or Jared Spurgeon, though.

Although Stralman does not put up as many points as Hedman, he might be your 1st choice when it comes to making a tutorial how to play defense. It’s textbook. He’s smart, he’s effective, he’s one of best at striping forwards off the puck and making all the little things that go unnoticed.
Worth noting that primary job of a defenseman is not to score a lot of points but to make sure forwards get enough opportunities to score. And Stralman does that VERY well. In fact, you would be hard pressed to name even few better puck-possession, transitional defensemen.

God bless New York Rangers.

Having the pairing of Hedman-Stralman caliber obviously gives Lightning some edge over the others. On the other hand, it might help to hide some problems.


Lightning refuse to run their 2nd pairing in a traditional, minute-eating fashion. Besides Hedman and Stralman, Lightning don’t seem to have a defenseman that would stand out from the rest. Yet. So it makes sense to spread the ice-time equally.

Over the past three seasons, Braydon Coburn got 31.23% of team TOI, Jason Garrison 32.37%, Andrej Sustr 32.33% and Nikita Nesterov 29.52%. In other words, Lightning bottom-4 mostly averages 16-18 minutes a game and no defenseman not named Hedman or Stralman gets to play 20+ minutes.

As you can see, TOI pretty evenly spread out.

Basically the same could be applied to Hedman and Stralman, too. Hedman logged 36.01% of team TOI while Anton Stralman played 33.56%. In comparison, Doughty ate 43.42% of team TOI and Jake Muzzin 36.53%. If you take a look around the league, most of #1s and #2s play in average ~2-3+ minutes more than Hedman and Stralman. During the span of an 82-game season, it equals approximately ~150+ minutes or having played ~6+ more games.

No wonder why Hedman always finds his legs in the POs. He looks ready, he looks fresh, he looks hungry. Not a bad idea to cut down his minutes if you asked me.

In addition to Lightning having a pretty well-balanced bottom-4 (at least at first glance), defensemen are now expected to join the rush, transition the puck, skate with the puck up ice which in turn reduces some effective minutes they are able to play. Defensemen, the go-to guys, have played some big minutes in the past. This pattern is shifting.

So all-in-all, it makes perfect sense.

It’s not about how many minutes you play, it’s about how many effective minutes you are able to give.


Occasionally, I go through twitter to see what Lightning fans have on mind. The perception of Nikita Nesterov has been baffling to say the least.

When I look at Nikita Nesterov, I see a smooth-skating puck-moving defenseman with some offense to his game, a much-needed defenseman to today’s game. Sure, his sophomore (15-16) campaign was rather disappointing which confirm both eye-test and underlying numbers.


Nesterov didn’t make much of a positive impact on the team, so there is no wonder why Cooper avoided using in so called ‘’high-pressure’’ situations, or ‘’high-leverage’’ situations, if you will (the picture was created by courtesy of Micah Blake McCurdy).**

Simply put, Nesterov didn’t get much of an ice-time when Tampa was leading by one/tied late in a game as he hadn’t earned trust of his coaches. Nesterov was trying to do a bit too much, especially offensively, as he was trying to make a lot of low-percentage plays instead of making a play that was right there.

However, it almost seems as if a young defenseman cannot improve. For whatever reason, a lot of Lightning fans have thrown Nesterov under the bus.

As for the 16-17 season, Nesterov has still been making quite a lot of mistakes (hint: he will never be a ‘’mistake-free’’ defenseman), a lot of memorable mistakes, which people tend to overrate significantly. Does it mean he’s bad for the rest of the nights? Doubtful. People are biased for a variety of reasons. In Nesterov’s case, people ignore all the subtle things he does during hockey games.

Nesterov isn’t afraid to play. And he can play. That makes a difference. You can teach Nikita Nesterov how to close the gap, you can help him improve defensively but it doesn’t work the other way round. Lightning should be grateful for Nesterov as he’s one of the few capable puck-movers on the Lightning blueline.

That’s a play Nesterov made during a recent game against the Detroit Red Wings, a game which, unfortunately, marks a moment of Steven Stamkos’ injury.

Obviously, it’s one play, therefore it doesn’t mean much. However, Nesterov’s skillset is clearly on the display. His little move helps to create a decent scoring chance for Victor Hedman. He’s capable of making such plays on a game-to-game basis. He helps to generate shots and offense.

Jason Garrison or Andrej Sustr? Not really.

In a game against the Ottawa Senators, Nesterov made at least three outstanding defensive plays alone. It was arguably one of the best Nesterov’s games in his young career. I was curious to see if anyone acknowledged that but it seems like nobody have taken a notice. Or rather didn’t want to. And Nesterov definitely wasn’t cleaning his own mess, he was put in bad spots by his teammates.

During this sequence, Nikita Kucherov turned back with the puck, while battling against two Senators being near the blueline. Unfortunately, Braydon Coburn had pinched, which opened a lot of open-ice and eventually a possible 2-on-1 rush as Kucherov lost the puck. Neither Coburn nor Kucherov read the play very well. Nesterov was the only player back and he did a terrific job. When a defenseman faces a 2-on-1 situation, he usually cuts down the passing lane, leaving the shot to the goaltender. However, in this particular case, Nesterov smartly realized that Coburn was turning on his wheels (Coburn is an outstanding skater besides his first step or two, understandably) so Nesterov made a quick, aggressive move towards Tommy Pyatt, leaving him no option but to pass the puck. Nesterov blocked the pass and Coburn would have probably covered Karlsson anyway.

The old adage says that it takes approximately 250-300 games for a defenseman to get fully comfortable playing at the National Hockey League level. Nesterov has dressed in ~120 games so he has yet to reach that number. The important fact is that he’s definitely improving.


Nesterov has been a positive contributor for the Lightning this season. In fact, I believe he’s one of the better defensemen on the team. The good definitely outweighs the bad as Nesterov ranks 2nd in Rel. CA/60, 2nd in CF% or even 1st in GA with just 5 goals (if we exclude Slater Koekkoek for obvious reasons, e.g. playing approximately 83 minutes less while the differential being just 2 goals). Many believe Nesterov has been bad defensively but numbers tell otherwise. He can definitely hold his own.

Don’t let the occassinonal blunder Nesterov makes misjudge his overall effort and impact.

Even if we include Nesterov’s horrific 15-16 campaign, he has still made a slightly positive impact on shot-generation during last 3 years.


Yes, Jon Cooper has provided Nesterov with the highest % of offensive-zone starts but it doesn’t negate the positive impact he can have on the team nor the upside going forward. Had I omitted the 15-16 season and included just his very good 14-15 season and this ongoing season, the numbers would have spoken in Nesterov’s favor significantly more as can be seen clearly on Nesterov’s rolling average:


Nikita Nesterov is a good, young defenseman. He still puts himself into bad positions but he has been improving. His offensive impact seems to be underrated while his supposedly extremely poor defensive play has been blown out of proportion. If there was anything like ‘’good/bad plays differential’’, I presume Nesterov would look good, making more good plays than bad ones, opposed to Andrej Sustr or Jason Garrison.

I personally believe he should be in the lineup every single night, regardless of who is injured or not. Should the Lighting be patient, they might get a decent puck-moving 2nd pairing defenseman for years to come.


If there is a defenseman Lightning shouldn’t play, it’s definitely Andrej Sustr.

Sustr has entered his 3rd full season with more than 230 games under his belt. Sustr has been a part of two-long cup runs and he probably played his best hockey in a POs series against the Pittsburgh Penguins last spring. Thus one would expect he would finally establish himself as early as this season but I don’t think it’s really happening.

Sustr stands at 6’8. Once a huge advantage, especially for a defenseman, however, I believe it’s more of a weakness nowadays as the league has been packing with speedy and skilled undersized forwards. And it doesn’t do Sustr any favor at all. His long reach is an asset, especially on the PK, but he still struggles mightily against those forwards, and overall in his role.

Let’s take a look at 5-on-5 Metric Comparison (Hedman and Stralman excluded):


Sustr has been the worst/among the worst in any given metric. Lightning primarily use him as a defensive/shutdown defenseman but the thing is, he’s not a good shot-suppressor at all while offering very little offense.

On one hand, he’s got the highest % of defensive zone starts among Lightning D. In saying that, it’s a pretty flawed metric. If you cannot hold your own, opponents will take advantage of that. Forwards will take more shots against players like Sustr, which leads to more faceoffs as your goaltender will be able to freeze the puck more often. And if you are on the ice, for let say, ~20 seconds, you might stay on the ice for another faceoff.

Additionally, Sustr makes quite a lot unforced mistakes as he, for instance, ices the puck quite often, which obviously leads to another faceoff. Probably most importantly, if your centerman wins a faceoff, and you get control of the puck, it pretty much negates the impact of an defensive zone start since you have got the puck on your stick.


Lightning are much a worse team with Sustr on the ice than without him. What’s baffling is the fact he doesn’t really fit into a speedy, puck-possession Lightning system, yet they have been currently playing him next to Victor Hedman, who has posted some of his worst numbers alongside Sustr, which shouldn’t come as a surprise:


They probably want to shelter Sustr as Hedman has been able to carry pretty much anyone. Or they might actually believe that Sustr belongs there. At least temporarily. Either way, it’s clear it’s not working.

Even if we take a look at this season only (small sample size alert, but the 3-year sample speaks for itself): In 87.67 minutes of TOI, Hedman-Sustr controlled just 42.57% of shot attempts with xGF% just 34.54% and Scoring-chances % of 26.67%. Those are really atrocious numbers.

During this sequence, Sustr was trying to make a cross-ice pass to Nikita Kucherov. He didn’t have a better option, and Kucherov was wide-open, so he was trying to make the right play. However, the pass was just too hard for Kucherov and Boston got hold of the puck. They turned it over immediately though, giving Jason Garrison a chance to gain possession of the puck. Lightning didn’t take advantage of that, however, they gave Jason Garrison yet another chance. He had Steven Stamkos open, and was trying to pass him the puck, but he turned the puck over instead, which led to a breakaway ultimately stopped by Andrei Vasilevskiy.


Jason Garrison-Andrej Sustr pairing have really struggled as they have controlled just 43.94% of all shot-attempts when together on the ice. They have got trouble moving the puck up ice, and they are the worst-skating defensemen on the Lightning roster.


Garrison is still believed to be a solid top-4 defenseman; I think that ship has sailed. And not exactly yesterday. You gotta respect that Garrison knows his limitations, he’s pretty smart, he usually doesn’t force a play which isn’t there, but he doesn’t seem to be able to keep up with the game anymore. He was never a good skater in the first place and the guy is 32 already. It’s logical.

He seems to be a step behind. He probably doesn’t make as many memorable mistakes as Nesterov, but at the end of the day, he makes much more mistakes. He still might be fine in a more sheltered, #6 role but you definitely don’t want to play there a guy with a cap hit of 4.6M, especially on a cup-crunch team like Lightning and with the emergence of Slater Koekkoek.

And sometimes that logic doesn’t work anyway (moving the player down the lineup). Sometimes the player is just bad.


Again, we are looking at very small sample-size numbers. Those numbers are certainly not unexpected, though.

Slater Koekkoek has shown a lot of promise in his young NHL career.


He’s one of the best skaters on the Lightning team which features Victor Hedman, Tyler Johnson or Jonathan Drouin, among others. Slater might not be the fastest skater of these guys, but he could the best skater thanks to his acceleration and edge work.

It’s really something.

He makes a good first pass out of the zone and can really generate a lot of offense while joining the rush. That’s where most of his points come from. And coaches definitely approve he doesn’t make a whole lot of mistakes.

Slater Koekkoek is a defenseman destined for success in today’s National Hockey League.


Lightning defense benefit from having Hedman-Stralman and partially its system (which wasn’t really discussed here), however, they would definitely welcome a right-handed puck-moving defenseman, who can ideally play top-4 minutes.

The gap between Hedman, Stralman and the rest of the defense is just too huge.

Additionally, I really hope Lightning will make the right decision when it comes to assessing Jason Garrison and Andrej Sustr.

(All stats generated from" onclick=";return false; and" onclick=";return false;)

*VOLLMAN, Rob. Hockey Abstract, p. 156

**MCCURDY BLAKE, Micah." onclick=";return false; ... -and-more/" onclick=";return false;
Odvolání Gerarda Gallanta? Pouze časovaná bomba

Odvolání oblíbeného kouče Gerarda Gallanta šokovalo téměř celý hokejový svět. Pokud ne z čistě hokejového úhlu pohledu, širší veřejnost šokoval přinejmenším způsob, jakým k samotnému odvolání došlo. Gallant zasloužil korektnější jednání, nicméně za dva roky si nikdo nevzpomene, za jakých okolností byl vlastně Gallant propuštěn.

Relevantní jsou zcela jiné aspekty…

Položme si dvě základní otázky.

Představuje odvolání Gallanta skutečně takový šok, jak nám média prezentují?
O co vlastně na Floridě usilují?


Abychom pochopili, co vlastně stojí za odvoláním Gerarda Gallanta, musíme se vrátit do roku 2014. Právě tehdy Panthers najali muže jménem Brian MacDonald. Tento Brian MacDonald je univerzitním profesorem, zejména se však jedná o jednoho z nejnadějnějších expertů v poli tzv. hockey analytics. Tento krok reprezentuje pomyslný mezník v historii organizace Panthers.

Na jaře letošního roku zašlo vedení organizace ještě dál. Pozice generálního manažera se chopil Tom Rowe a na pozici asistenta generálního manažera byl mimo jiné povýšen analytik Eric Joyce.

V čele organizace dnes tedy stojí odborníci, kteří využívají progresivních metod a statistických analýz, díky kterým může mít celá organizace náskok před ostatními. Příchody Jonathana Marchessaulta, Coltona Scevioura či Marka Pysyka nebyly rozhodně výstřelem do tmy, ale výsledkem dílčí práce Toma Rowea a jeho týmu. Přestože pro širší veřejnost se jedná o hráče převážně neznámé, neznamená to, že tito hráči nemůžou představovat kvalitu, o které se obecně příliš neví.


Jako příklad si uveďme Jonathana Marchessaulta.

Marchessault reprezentuje prototyp moderního forwarda do dnešní NHL, jenž v minulosti mnohdy úspěch naopak neměl.

Mezi Marchessaultovi největší přednosti patří rychlost, především první dva kroky, a velmi rychlá a přesná střela, která je stále velmi podceňovaná. Jeho cesta do NHL byla klikatá a zdlouhavá, Marchessault je tedy velmi houževnatým, urputným typem hráče, který se i přes svou menší postavu dokáže dostat soupeři pod kůži. Z každého střídání se snaží vytěžit maximum, ke každému střídání přistupuje jako ke svému poslednímu.

Co nám říkají advanced stats?


Jon Cooper nedokázal Marcherssaulta identifikovat, když agilnímu forwardovi přiděloval 4th line minutes, a navíc ho využíval striktně defenzivně (Marchessault začínal např. pouze 28 % svých startů v útočné třetině a měl nejvyšší procento DZFO%, 34.3 %, mezi útočníky Tampy.)

Marchessault je tzv. shot-first hráčem, má-li tedy čas a prostor, snaží se střílet. V dnešní NHL jistě vítaná vlastnost. V Shots/60 byl Marchessault na 42. místě mezi všemi útočníky v lize. V nabitém útoku Tampy zastínil i některé hvězdnější spoluhráče, když v CF% RelTM se umístil na 4. místě.

Z globálního pohledu Marchessault vykazoval výsledky, které ho řadily minimálně do první třetiny všech útočníků, kteří odehráli minimálně 400 minut. Produkoval čísla na úrovni hráče 2. řady.

Marchessault si byl dobře vědom, že v nabitém útoku Tampy (a pod Cooperem) se bude prosazovat velmi složitě. A tohle jsou právě situace, které na Floridě vyhledávají: dokáží identifikovat hráče, jenž nabízí mnohem víc, než je jeho tržní hodnota. Jak oční test, tak analytics naznačovaly, že Marchessault je lepším hráčem, než říkají základní banální statistiky.

Jonathan Marchessault za 750 tisíc, či Dale Weise za 2.3M, případně Andrew Shaw za 3.9M?

Florida získala lepšího hráče, přičemž ušetřila minimálně jeden milion dolarů.


Analyzovat postavení v tabulce není příliš směrodatné, a postavení v tabulce se navíc obecně přeceňuje. Přestože zejména obrana Panthers doznala v létě markantního zrychlení (a celkového zlepšení), celkový produkt byl pod Gallantem minimálně rozporuplný. Je patrné, že ve hře Panthers byly rysy, které Roweovi a spol. příliš neimponovaly.


Přestože Panthers generují vice střel než v uplynulé sezoně (54.68 střeleckých pokusů oproti 49.11/60 minut hry), stále se nejedná o číslo, které by představovalo byť jen nadprůměr ligy. A co víc, velké % střeleckých pokusů je generováno z velké vzdálenosti od brány soupeře, z tzv. low-danger pozic, což jde ruku v ruce s faktem, že Florida patří k nejslabším týmům v lize v SCF% (scoring-chances for%, tedy % gólových příležitostí ve prospěch týmu).

Třebaže Panthers získali Yandlea či Demerse, kteří by se měli starat o rychlý přesun do útoku, a tedy i o to, aby útočníci získávali větší % kvalitních přihrávek i větší zone-time v třetině soupeře, Gallant tento problém nedokázal zcela adresovat.

Dalším problémem byla dlouhodobě přesilová hra. Přestože se Panthers pyšní vhodným mixem hráčů, výsledky byly i zde průměrné až podprůměrné. V sezoně 2015-16 Panthers během přesilové hry vyprodukovali v průměru 90.8 střeleckých pokusů, v letošní sezoně pak 99.4. Nejlepší přesilové hry operují s číslem 103+, přičemž cokoliv nad 100 střeleckých pokusů nám signalizuje, že daný tým odvádí pravděpodobně solidní práci.


Za pomyslnou poslední kapku, která definitivně ukončila Gallantovu štaci, lze označit tiskovou konferenci po zápase proti Philadelphii Flyers. Gallant si během tiskové konference postěžoval, že v týmu nemá vhodné hráče, kteří by byli schopni reagovat na tvrdou hru pořízků jako jsou Simmonds či Gudas.

Gallant s některými kroky vedení nesouhlasil, v tomto konkrétním případě je možné, že nepřímo zkritizoval, že tým vyměnil Dmitry Kulikova či Erika Gudbransona, dva velmi přeceňované beky.

A právě zde dochází k bodu, ve kterém se obě strany značně rozchází: zatímco Gallant je do jisté míry stále prototypem tradiční trenérské školy, a věří tedy, že v sestavě mají své místo i velcí, siloví hráči (často na úkor rychlosti a kvality), analytici Floridy chtějí jít cestou šikovnosti a rychlosti. Chtějí soupeře přehrávat a vštípit jim svou hru, nikoliv naopak. Jako vhodný příklad lze uvézt Pittsburgh Penguins z druhé poloviny uplynulé sezony.


Gallant se netajil tím, že oddaně věří lidskému oku. Spíš tedy komplexním datům nevěří, což ostatně dokresluje následující audio záznam: ... 2428792832" onclick=";return false;

Tvrdí, že nenabízí nic, co by sám nepostřehl na ledě. Dokonce mluví konkrétně o jistém hráči, kterého nemohl vystát, ačkoliv měl velmi solidní advanced stats (Brad Boyes? Jakub Kindl?).

Jinými slovy, nemělo význam držet někoho, kdo zapadal pouze částečně. Rozdílné názory jsou přirozené, ale identita musí být vždy totožná.

Gallant nebyl pro dnešní Floridu tím pravým mužem.


Odvolání Gerarda Gallanta skutečně nebylo až tak překvapivé. Jednalo se o časovanou bombu. Spíš se nabízí otázka, proč k odvolání došlo až nyní…

Vize vedení klubu a Gerarda Gallanta se značně rozcházela. Rowe a spol hodlají sázet na hráče, které by Gallant nehrál tolik, jak by si vedení klubu představovalo (Pysyk? Griffith? V minulosti se jednalo o výše zmíněného Brada Boyese). Další spolupráce tedy neměla žádný smysl.

Florida v současné době reprezentuje skutečný unikát. Vedení klubu 100 % inklinuje k analytics. Již není cesty zpět. V nejbližších dnech a týdnech budeme svědky rozdílné sestavy, rozdílného systému apod.

Výsledky, herní projev a celkový proces budou pod drobnohledem, větším, než kdykoliv jindy. Analyzovat se bude každý krok, každý pochybný krok, každý potenciálně chybný krok Floridy.

Není totiž přijatelné, aby NHL dominovali počítače, čísla a ''nehokejoví'' lidé…
kisin píše:
jen k Weisovi postřeh ... ... dale-weise
Kirschbaumovy myšlenky: Další kontroverzní tah na Floridě, Clutterbuckova příšerná smlouva…

Představujeme vám pravidelný seriál, jehož obsahem budou nejen události uplynulého týdne. V úvodním díle se zaměříme na Floridu Panthers, novou smlouvu Cala Clutterucka či Petera Hollanda a jeho skrytou hodnotu.

1. Dale Tallon byl oficiálně znovu jmenován vysokým představitelem managementu Panthers. Jedná se pouze o formální tah, jež má uklidnit hokejový svět (zejména činovníky NHL), kteří nelibě reagovali na kontroverzní odvolání Gerarda Gallanta? Historie nás poučila, že není ideální, plní-li jeden člověk funkci trenéra a zároveň i GM. Tento tah znamená méně, než celá řada lidí bude ihned dedukovat.

2. “Hokejoví lidé“ nedokázali za 20+ let existence Panthers vybudovat market schopný dlouhodobější konkurence. Analytici, alias “Nerds“, dostali 8 zápasů, avšak lidé už volají po změně… Lidé jako Steve Simmons, již mají omezenější záběr jak Mike Milbury v životní formě. Tah s Tallonem neznamená, že Florida panikaří a ustupuje od nastoleného trendu.

3. Je důležité poznamenat, že 14-denní “sample-size“, tedy jakýsi časový vzorek, neznamená absolutně nic. Ani roční “sample-size“ nám nedokáže nabídnout žádoucí data a informace. Florida odehrála pod novým trenérem hned 6 z 8 zápasů na ledě soupeřů (xPoints jsou v této situaci chabé), navíc tým dostal podprůměrný 89.4% goaltending.

4. Přestože Peter Holland dokáže nabídnout solidní tzv. “secondary scoring“, zájem týmů o jeho služby byl minimální. V dnešní NHL není jednoduché provést výměnu, která dává skutečně smysl, potažmo stáhnout si hráče z waiveru (celý proces je složitý), avšak Holland představoval potenciálně chytrý tah, jež většina GM ligy z různých důvodů nechtěla podstupovat.

5. Holland je pětadvacetiletý centr/křídelník, který má problémy s konzistencí, avšak disponuje dobrými ofenzivní instinkty. Nepůjdeme-li z analytického pohledu vůbec hluboko, není i tak těžké identifikovat jeho hodnotu a potenciál.


Tabulka (sezony 14-15 – 15-16) nám ukazuje útočníky, kteří mají 27 let či méně, ve zmíněném období vstřelili >=18 branek, získali >=50 bodů, odehráli >=100 zápasů a strávili na ledě <= 1900 minut. Solidní společnost hráčů.

6. Ačkoliv Cal Clutterbuck není, nikdy nebyl, a ani nikdy nebude $3.5M hráčem, přesně za takovou částku podepsal s NYI na dalších 5! let. Jack Capuano využívá Clutterbucka převážně jako top9 hráče, co hraje v tzv. high-leverage defensive situations, avšak jeho celkový impact se rovná hráči 4. lajny. Od sezony 12-13 Clutterbuck v průměru vyprodukoval 3.9 hitů na zápas (4. nejvyšší číslo v lize) – jak dlouho se svým stylem hry dokáže vydržet? Hráči jako Clutterbuck, Malone, Clarkson, Morrow apod. po dosažení 30 let výrazně ztrácí na efektivitě. A Clutterbuck ani nemá kam padat, přestože tato logika ne vždy funguje.

7. Clutterbuck v letošní sezoně zaznamenal 89 hitů, ale pouze 12 hitů (13%) zapříčinilo, že soupeř ztratil kontrolu nad pukem. Bývalá 4. lajna Islanders (Martin-Cizikas-Clutterbuck) dostala zaplaceno za svou neefektivní a značně přeceňovanou hru. Celá trojice nahání hráče soupeře (hrají tedy často bez puku) a koketují s pozdními hity na hraně dvouminutového trestu. Clutterbuck v tomto ohledu nemá pozitivní vliv na vývoj hry, můžeme se bavit pouze o tom, že jeho styl hry soupeře maximálně unaví, zpomalí, případně zraní…

8. Clutterbuck je velmi dobrý tzv. shot-suppressor. Je-li Clutterbuck na ledě, Islanders absorbují o 5 střel méně než když Clutterbuck na ledě není (od sezony 14-15). Jinak se však v jeho případě užívají termíny jako tvrdost, charakter, duše týmu, což vždy evokuje průser.

9. Mezi útočníky Isles, kteří od sezony 14-15 odehráli alespon 700 minut, Clutterbuck vykazuje tyto výsledky: 11. v CF%, 11. v FF%, 11. v xGF%, 12. v SCF%, 10. v PENDIFF. Kritérium přitom splňovalo pouze 12 útočníků. Hráči, kteří produkují na úrovni Clutterbucka (5-on-5 Points/60)? RJ Umberger, Derek Dorsett, Kyle Clifford… Příšerná smlouva.

10. Celá liga mluví o Carey Priceovi, co však výkony Corey Crawforda? Chicago zatím získává body nad své reálné možnosti, z větší části díky Crawfordovi, který chytá pravděpodobně v životní formě. V MDSv% je nejlepší v lize (97.52%), v HDSv% figuruje na 3. místě (89.38%). V Adj. FSv% figuruje opět na prvním místě (2.69), třebaže čelí střelám z průměrné vzdálenosti 33.13 (pro golmana 9. nejméně lichotivé číslo v lize). Jeho čísla naznačují, že Crawford svému týmu zachránil již 18.21 golů, tedy téměř gol na zápas (druhý Dubnyk 13.93). Crawford je zatím jednoznačně MVP Chicaga Blackhawks. ... a/?lang=cs" onclick=";return false;

V článku jsou případně i vysvětlivky.

Nechtělo se mi tentokrát nic moc vymýšlet, vesměs se jedná o recyklaci toho, k čemu jsem se vyjadřoval v chatu.
Kirschbaumovy myšlenky: Neznámý Stecher, souhra Crosby-Sheary či nedoceněný Plekanec

Ve druhém díle se zaměříme na jedinečnost Sidneyho Crosbyho, roli Tomáše Plekance a rovněž se dozvíte, kdo je doposud nejméně produktivním forwardem ligy.

1. Liga omlazuje. Hovoříme-li o tomto trendu, zmiňují se zejména útočníci a obránci. Neplatí totéž i o brankářích? Éra tzv. veteran backups, tedy zkušených gólmanů, kteří odchytají 15-20+ zápasů za sezonu, je na ústupu. Zatímco v sezoně 2009/10 tento parametr splňovalo cca 19 gólmanů (63%), v letošní sezoně se jedná již pouze o cca 11 brankářů (36%). Stále vice týmů si ve spolupráci se současnou jedničkou vychovává potenciálního nástupce.

2. Tomáš Plekanec se stal v letošní sezoně oblíbeným terčem kritiky. Jeho bodový příspěvek nám však zdaleka neříká celý příběh – respektive jeho nedostatek – k dnešnímu dni má Plekanec náběh na 38 bodů, což by kromě nováčkovské sezony představovalo bodově nejchudší sezonu jeho kariéry. Hraje Plekanec na úrovni 6M hráče? Ne, avšak pro současný Montreal je stále nepostradatelným hráčem.

3. Ačkoliv Michel Therrien není známý coby tzv. matchup kouč, který by zejména v základní části dvakrát řešil, zdali proti např. Alexi Galchenyukovi nastupuje Patrice Bergeron či Dominic Moore, je třeba vzít v úvahu několik faktorů:

A) Z pohledu ice-timeu je Plekanec druhým nejvytěžovanějším hráčem Habs, navíc je společně s Byronem a Mitchellem klíčovým útočníkem na oslabení, a třebaže není z hlediska % úspěšnosti nejlepším hráčem Canadiens na buly (49.5 FOW%), absolvuje nejvíce buly v týmu (Plekanec 18.6 buly na zápas, druhý Galchenyuk 11.9).

B) Jak již bylo naznačeno, rozdíly v quality of competition, potažmo v quality of teammates, jsou u Habs převážně menší než u většiny týmů v lize. I přesto Plekanec dostává převážně těžké minuty, plní roli tzv. closure, hraje tedy mimo jiné v posledních minutách zápasů apod.

C) Představíme-li si, že Plekanec není součástí sestavy Canadiens, okamžitě vznikne velká díra, kterou by Habs neměli kým zaplnit. Plekanec svou rolí v týmů zajišťuje, že např. Galchenyuk může být využíván ke svým přednostem a Canadiens z něj mohou vytěžit maximum (Galchenyuk začíná 46.74% střídání v útočném pásmu, Plekanec pouze 28.17%).

4. Nutno podotknout, že i současný pace, tedy náběh, který u Plekance činí zmíněných 38 bodů, se v dnešní NHL rovná produkci hráče 2. řady. Celkově má Plekanec spíše negativní impact na hru svého týmu (-1.21 Rel. CF%, -1.31 Rel.xGF%), ale vzhledem k jeho roli se stále jedná o čísla akceptovatelná.

5. Chris Tanev patří mezi nejlepší defenzivní (přesněji řečeno transitional) beky ligy. Vancouver získal skutečný klenot v nedraftovaném obránci. Nyní to vypadá, že Vancouver opět trefil do černého: další nedraftovaný zadák, Troy Stecher, totiž patří mezi nejlepší mladé beky ligy.

6. Kromě podobného příběhu, a faktu, že oba zadáci drží hokejku napravo, toho již příliš společného nemají. Stecher je prototypem výbušného obránce, jenž má hru založenou na dovednostech s pukem, bruslení a schopnosti quaterbackovat přesilovku. Stecher má zatím velmi pozitivní vliv na hru Canucks (2.6 Rel. CF%, 6.69 Rel. SCF%, 3.18 Rel. GF%). A co víc, celkově patří mezi nejčastěji střílející beky ligy (6.43 Shots/60) – v tomto ohledu se za sebou dokonce nechává některá elitní jména.

7. Nejméně produktivní forward letošní sezony? Tom Wilson. Mladý powerforward doposud při hře 5 na 5 zaznamenal jediný bod. S 0.19 Points/60 zaujímá Wilson mezi útočníky, kteří odehráli alespoň 200 minut, poslední místo v lize (349.)

8. Přestože Conor Sheary produkoval na každé úrovni (univerzita, AHL) a velmi dobře plnil svou roli v jarní cestě Pens za SC, lidé si nebyli jisti, zdali se nejednalo o náhodu. Sheary prokazuje, že počítat se s ním musí. Dnešní NHL je pro malého, avšak rychlého, výbušného a šikovného Shearyho jako dělaná.

9. Sheary je 11. v celé lize v Points/60 (2.63) a 26. v Shots/60 (9.80). Sheary není Brad Marchand, přesto jeho přímočarý styl představuje vhodnou typologii hráče na Crosbyho křídlo.

10. Ačkoliv je populární názor, že vedle Sidneyho Crosbyho by produkoval kdokoliv, opak je spíše pravdou. Z dlouhodobého pohledu měl Sidney Crosby největší úspěch s Chrisem Kunitzem či Pascalem Dupuisem. Experimenty, které původně měly představovat záruku úspěchů, nevyšly. Crosby je pravděpodobně nejlepším útočníkem planety, dělá hráče kolem sebe lepší, avšak zároveň je to útočník velmi komplikovaný: situace řeší v bleskové rychlosti, většinou je o krok či dva před ostatními, hraní po boku Crosbyho tedy vyžaduje vysokou dávku herní inteligence, přemýšlení a v neposlední řadě rychlost (s pukem i bez něj). Conor Sheary zmíněné atributy splňuje. ... c/?lang=cs" onclick=";return false;
10 myšlenek: Nejúspěšnější 4. řady letošní sezony či obrana Toronta

1. Nejlepší 4. řada letošní sezony? Duo Sedlák-Gagner, jež nejčastěji nastupuje po boku veterána Scotty Hartnella, avšak v průběhu sezony již na levém křídle této lajny operovali i Jenner, Calvert či Hannikainen. Výsledky byly vždy pozitivní. Columbus se oprostil od old-school pojetí 4.řady (odchod Bolla či Campbella) a zatím slaví úspěchy.

(Vice o úspěchu Columbusu v letošní sezoně se můžete dočíst zde: ... u/?lang=cs" onclick=";return false;)


2. Sam Gagner okupuje 34. místo mezi všemi forwardy v lize v Points/60 (2.20) a 49.místo v Shots/60 (9.00). Nikdy nebude tahounem mužstva, avšak je-li dobře „schovaný“ a využívaný, jeho šikovnost může být velkým přínosem. Tortorella využívá Gagnera čistě ofenzivně proti soupeřům, jenž Gagner dokáže přehrávat. Na přesilovce patří mezi trojici nejvyužívanějších forwardů týmu. Gagner představuje i stabilní a kvalitní volbu pro nájezdy, když za posledních 5 let jeho úspěšnost při nájezdech činí nadprůměrných 36%.

3. Další úspěšná 4. řada? Brandon Piri a Jesper Fast v kombinaci s Michaelem Grabnerem či Pavlem Buchnevichem. Rozsáhlá marodka NYR však zapříčinila, že Fast s Pirrim se posouvají v depth chartu Rangers nahoru. V rámci zmíněných kombinací však duo Pirri-Fast vyprodukovalo 7 branek, a na ledě bylo pouze u 2 inkasovaných. Pozitivní differential lze shledat i v Corsi či xGF%.

4. Společný jmenovatel těchto řad? Šikovnost a rychlost. Třebaže si někteří stále myslí, že ve 4. řadě musí být neefektivní grindeři (R.White, Gordon…), vyrovnanost útoků a skill ve 4. řadě je však zřejmá cesta k úspěchu. Generální manažeři měli v posledních letech možnost sáhnout po levné a kvalitní volbě do 4. řady (Stempniak, Versteeg, Pirri…), přesto se touto cestou většinou nevydali.

5. Obránce, jehož výkony unikají širší veřejnosti? Jeff Petry, letos pravděpodobně nejlepší obránce Habs. Petry nemá výraznou slabinu a mezi obránci Habs má celkově zřejmě nejvyváženější two-way game.


6. Fanoušci Toronta jsou známí tím, že své hráče značně přeceňují. Některé záležitosti naopak nafukují. Dvojice Hunwick-Polák představuje problém. Tato dvojice má obrovské problémy ve hře s pukem, potažmo s poziční hrou, ale z globálního pohledu by upgrade ve 3. páru pro Toronto v letošní sezoně příliš neřešil.
7. Hunwick se pyšní 60% GF% poměrem, vykazuje tedy poměr branek 9:6, či v jeho případě konkrétně 18:12. I Polák má rovněž mírně pozitivní differential – 51.72%. Ačkoliv tato dvojice je obecně velmi negativní (Hunwick: -7.74 Rel. CF%, -5.32 Rel. xGF%, -9.15 Rel. SCF% – Polák: -6.77 Rel.CF%, -3.97 Rel. xGF%, -2.32 Rel. SCF%), kombinace nadprůměrného goaltendingu (z týmového pohledu, viz obrázek níže) a nadprůměrné střelecké potence útočníků (tyto dva ukazatele nám dávají dohromady tzv. PDO vyjádření) znamená, že Hunwick s Polákem neubližují Leafs tolik, jak se na první pohled může zdát.


8. Morgan Rielly patří mezi nejtalentovanější obránce ligy. Rok od roku se zlepšuje, Leafs by ovšem těžili z obránce, jenž by na svá bedra převzal kus odpovědnosti. Zejména Nikita Zaitsev by těžil z přesunu z elitního páru, kde čelí nejlepším hráčům soupeře, níže. Zlepšil by se i celkový depth obrany (Polák s Hunwickem by za příznivých okolností nebyli součástí ideální sestavy). Takový obránce ovšem pochopitelně nebývá k mání, a pokud ano, cena bývá vysoká.

9. Lars Eller svou roli ve Washingtonu plní velmi dobře. Potvrzuje, že dlouhodobě patří mezi nejlepší tzv. puck-possession 3rd linery v lize. Soupeře přehrává, netráví příliš času ve vlastním pásmu, a nevystavuje se do situací, kdy by musel nahánět soupeře a puk.


10. Z hlediska produktivity Eller mírně zaostává, avšak u Ellera je produktivita až sekundární ukazatel. Celý tým Caps má z pohledu produktivity slabší sezonu (15. místo v GF/game), což má vliv i na Ellerova čísla. Kariérně se navíc jedná o hráče, který produkuje na vyšší úrovni v POs než v základní části (ZK 0.34 PPG vs. POs 0.48 PPG). ... y/?lang=cs" onclick=";return false;
Quick thoughts: The Mystery of Nikita Nesterov
Not going to lie, I was disappointed and sad after finding out that Nikita Nesterov had been traded to the Montreal Canadiens. To be precise, Nesterov was given away. It had nothing to do with the roster as Steve Yzerman claims. It’s almost as accurate as claiming ‘’we have liked this 18th year old kid more’’ so we threw 2-years of development with Anthony DeAngelo away. Nobody is buying that but at the same time, Yzerman isn’t really expected to share much more in that regard.

Jonathan Racine is a career AHLer (or isn’t he? As he plays a defense-first game and gets hammered in the D zone, which seems to be a preference on the Lightning blueline these days), and you just don’t trade a player away to get an extremely valuable 6th rounder. The team simply gave up on Nesterov, tried to get at least something, or he might have even asked for a trade.

On the surface, this move may not mean much. Lightning gave up on a defenseman who wasn’t trusted by his coaches, wasn’t given regular playing time and therefore probably wasn’t playing with a ton of confidence. He wasn’t going to have any kind of success with the current coaching staff as they apparently value tough, big defensemen who are supposedly good at defending, but in practice only defend more.

The question is, why?

I’m disappointed that Nesterov wasn’t receiving the same treatment as Jason Garrison or Andrej Sustr.

And I find it ironic that Nesterov was actually one of the few bright spots on the extremely weak Lightning blueline:



I am shocked and scared that Jon Cooper and Rick Bowness were not able to identify Nesterov as a solid puck-mover who CAN play and is not AFRAID to play.

Let’s take another quick look at how Nesterov performed this season:

Nikita Nesterov


All zone and venue adjusted.

Respectable numbers, aren’t they? I particularly enjoyed watching Nesterov as he was paired mostly alongside Anton Stralman during the recent stretch. Those two were just dominating possession. They had 56.16 xGF% or 63.54 SCF% together this season. Small-size alert, and they were unlucky, yet Lightning weren’t even willing to stick with this combo for some time. And it was worth it.

Nesterov seemed to be more comfortable with playing top-4 minutes, enjoying some trust.

Nesterov’s biggest flaw? Having the ability to be spotted too often making a memorable mistake which drives Jon Cooper and his staff crazy. And the fans. Despite being a positive contributor on the whole.

This league still doesn’t know how to evaluate d-men properly. As result of that, guys like Shayne Gostisbehere find themselves serving the popcorn while the likes of Andrew MacDonald or Danny DeKeyser get the heavy workload instead. Luckily enough, there are some smart GMs out there who take advantage of such medieval thinking and get guys like David Schlemko, Justin Schultz, or Nikita Nesterov for pennies.

Garrison and Sustr not being able to exit the zone to save their lives? That’s fine. Nesterov didn’t have to play as much in the D zone as those two. He was spotted making a mistake while trying to move the puck up ice, help to create something while Garrison and Sustr mostly just throw the puck across the boards only to get ready for another display of excellent defensive showcase, making them look as less of a liability because those plays (mistakes) don’t necessarily catch our attention. Yet they are almost equally as bad, probably even much worse because they occur more often than those types of mistakes Nesterov tends to make.

There are even rumors out of Russia that Nesterov had asked for a trade. Do we blame him? Not at all. When you actually start playing and TRUSTING your young solid players, they might eventually stop asking for trades (see: Drouin, Jonathan). Fascinating, really. One might start wondering what is going on with the development of young players in the Lightning organization.

Nikita Nesterov, Slater Koekkoek, Jonathan Drouin, Anthony DeAngelo…

The organization was once known for playing young guys, and having success. Why change anything that had obviously worked? Why the Lightning value skill, speed up front and imply a completely different philosophy when it comes to defense?

Slater Koekkoek is, at the very least, the 4th or 5th best d-man on the Lightning team. Yet he has been currently driving a bus in the AHL. Jonathan Drouin was already a very solid young playmaker who was driving play and collecting apples like crazy, only to have received 4th line minutes alongside the legendary Brenden Morrow.

God bless that dinner which suddenly made Drouin a good hockey player.

Jake Dotchin, Luke Witkowski, Andrej Sustr, Jason Garrison… Remember it. That’s as bad a bottom-4/5 as it gets.

Mark Barberio, Slater Koekkoek, Nikita Nesterov, Radko Gudas, Anthony DeAngelo. Let that sink in for a moment.

I am scared what is to come next because not only Nesterov’s move indicates some philosophical problems.

(All stats generated from" onclick=";return false; and" onclick=";return false;)

*MCCURDY BLAKE, Micah." onclick=";return false; ... -nesterov/" onclick=";return false;
Analytics odhaluji skrytý gem do brankoviště

Přestože ještě před dvěma lety představoval Andrew Hammond jakýsi symbol senátorské fenomenální série, jež vyústila až v nepravděpodobnou účast v Playoffs, nyní to vypadá, že Hammondovi již v Ottawě pšenka nepokvete. Pierre Dorion při indispozici Craiga Andersena a zranění Hammonda angažoval Mikea Condona, jenž se šance chopil za pačesy. Alespon dle vedení Ottawě, která je s výkony amerického golmana spokojená, a když nedávno nastalo nevyhnutelné, tedy nucený výběr mezi Hammondem či Condonem, ukázala právě na Condona…

Učinil však Dorion správné rozhodnutí?

Na první pohled se jedná o vcelku logický krok. Hammond poměrně často laboruje se zraněními, rozdíl mezi oběma golmany by navíc neměl být zásadní. Minimálně na první pohled. Vždy však máme tendence své rozhodnutí opírat zejména o to, co nám bylo představeno v době nedávné. Hammondův vzorek 206 minut, které doposud v letošní sezoně odchytal, nicméně neznamená zcela nic.

Golmany nelze hodnotit na základě podobně skrovného vzorku. Carey Price měl v nedávné době sérii 3 zápasů a 200 minut, ve kterých jeho Sv% činila 86.7%. Freddie Andersen odstartoval sezonu úspěšností okolo 84%, jež si držel cca v prvních 5 zápasech. Ani jeden z golmanů nepředstavuje NHL úroveň?

Podívejme se na Hammonda z dlouhodobého pohledu.


Od svého vstupu do NHL disponuje “The Hamburglar“ druhou nejvyšší Adj. FSv% mezi všemi golmany, kteří odchytali 2000+ minut. Svému týmu byl tedy schopen zachránit velké množství golů, což potvrzuje i 18 zachráněných branek, které Hammond zachránil na základě nebezpečnosti střel a následné jednoduché matematické operace.

V grafu jsem kromě Hammonda zakomponoval všechny golmany, kteří odchytali alespoň 2300+ minut, tedy Hammondův TOI. Nelze zcela objektivně hodnotit Hammonda a elitní startery, jež ve zmíněném období odchytali 7000+ minut, přesto Hammondův TOI představuje dostatečný material, aby jeho výkony a advanced stats vykazovaly relevantní a spolehlivou hodnotu. V HDSv% se Hammond řadí na druhé místo v celé lize, zaostává pouze za Carey Pricem. Mírně nadprůměrné výsledky vykazuje i v MDSv%, zaostává pouze v LDSv%, zde jsou ovšem odchylky a celkový impact spíše marginálního charakteru.

Podíváme-li se na Hammonda pouze z pohledu letošní sezony a jeho irelevantního ~200 minutového vzorku (~160 minut při hře 5-na-5), značně zaostává v LDSv% – pochytal pouze 93.55% střel z prostoru, který pro golmany představuje nejnižší míru nebezpečí. Jedná se ovšem o zásadní anomálii a odchylku, jelikož i nejhorší golmani z dlouhodobého pohledu operují na úspěšnosti 96%+, navíc Hammond kariérně operuje na čísle 97.36%. V průběhu stabilnější zápasové praxe by se Hammondova LDSv% i celková Sv% stabilizovala a dostala na hladinu očekávaných hodnot.

Jinými slovy, LDSv% nepředstavuje spolehlivost, v podstatě vždy se u všech golmanů pohybuje minimálně na již zmíněných 96%+. Spolehlivost HDSv% rovněž kolísá, avšak podstatně méně jako v případě LDSv%. Celkový průměr HDSv% se navíc v dnešní NHL pohybuje okolo 820., Hammond v prvních dvou sezonách vykazoval elitní čísla (876., 852.), a i v letošní sezoně se doposud stále řadil mezi nadprůměr (833.).

Hammond vs. Condon

Srovnáme-li Hammonda a Condona využitím advanced stats a analytics, zjistíme zajímavé informace.


Hammond ve většině podstatnějších metrics Condona převyšuje. Condon nevybočuje z řady, nepředstavuje momentální odpověd, ani dlouhodobé řešení. Jeho letošní sezona se značně přeceňuje, Ottawa tedy mohla využít situace a Condona prodat na jeho kariérně nejvyšší ceně, avšak nelze explicitně vyloučit, že se o to minimálně nepokusila. Golmanský trh je specifický, nevyzpytatelný a cena golmanů se obecně pohybuje z pohledu prodávajícího týmu na nepříliš výhodné linii. Condon navíc přišel na začátku sezony za 4. kolo draftu, což byla cena překvapující, a pokud by Dorion našel zájemce, cena by se pohybovala na stejné/podobné úrovni. Celkový profit by tedy byl pro Ottawu minimální.

Hammond a další vybraní golmani


Hammond nezaostává ve srovnání s dalšími vybranými golmany, zpravidla značně přeplacenými. Je vcelku zbytečné polemizovat, zdali je Hammond lepší golman jak např. Ondřej Pavelec, zcela jistě však Hammond za 1.35M nabízí větší value než Pavelec za 3.9M.


Andrew Hammond se stal obětí nešťastných okolností, možná ne zcela ideálního rozhodnutí vedení Sens. To, že nyní nastupuje v AHL, a navíc prošel waiverem bez povšimnutí, příliš neznamená. Ne všichni hráči nastupující v NHL, jsou automaticky NHL hráči a naopak. Jaro Halák bude téměř jistě zpět. Andrew Hammond pravděpodobně také. Otázka pouze zní, kdy se tak stane. Přestože nelze očekávat, že Hammond bude v NHL i za 3+ roky, nyní však představuje zajímavou a chytrou variantu za pouhých 1.35M, a lákat by měl i kontrakt, jenž končí již na konci příští sezony.

(Vybraná data byla získána prostřednictvím" onclick=";return false; a" onclick=";return false;) ... e/?lang=cs" onclick=";return false;
Jede ta vaše stránka? Nefunguje mi...nebo jsem dostal ip ban? :lol: ... u/?lang=cs" onclick=";return false; ... y/?lang=cs" onclick=";return false;

Na přání kisina házím jeho nejnovější dva přírůstky, nejnověji na téma offseason Tampy.
Zobrazit příspěvky za předchozí:
Seřadit podle:
Ve fóru je celkem 0 uživatelů :: 0 registrovaných a 0 skrytých (založeno na uživatelích aktivních během poslední 3 minuty)
Nejvíce zde současně bylo přítomno 58 uživatelů dne stř 03. dub 2013 21:57

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé