Omlouvám se za svou nezvyklou mlčenlivost, ňáko mi teď kolidovaly hospody se zápasama. 
15. zápas - at Dallas Stars 5:3
Pokud někdo letos tak uplně nebyl na obraty, byli sme to my - třetí třetiny sou pro nás tradičně daleko spíš prostorem jako dělanym pro kolapsy. Jenže v Dallasu sme odehráli mizernou úvodní část (před timhle tripem výjimečně, během něho už spíš tradičně), a tak nám "nezbejvalo" nic jinýho než to začít napravovat později.
A jakym stylem! Tři
unanswered goals v závěrečný třetině - to sem u Sharks neviděl, ani nepamatuju; jestli vůbec někdy. Jak se na Twitteru krásně ujalo fiktivní sloveso
shork (= kolabovat), tak timhle utkánim vážně nemohlo bejt zřetelněji postavený na hlavu. Nutno dodat, že nás do hry po matnym úvodu třetí třetiny vrátilo vesměs až hloupý vyloučení Dallas, ale víte jak... na to se historie neptá.
Takovym dílčim úkolem pro SJS jako celek bylo před timhle road tripem následující: nějakym způsobem pozvednout
primary scoring. Marleau neskóroval od 18. října (9krát v řadě!), Pavelski se po Jumbově boku trefil jednou v šesti zápasech, Nieto nezavěsil od prvního kola (!!), o Hertlovi taky škoda mluvit - od všech se čekala docela jinačí gólová podpora.
A nutno říct, že Dallas na tomhle všem nic moc nezměnil. Paddy to sice protrhl, to však pouze na přesilovce, a při 5v5 tak nyní vážně hrozí, že to dopracuje až k
měsíčnímu slumpu - což je fakt tragédie. No, a ze zbytku jmenovaných se dosud na tripu prosadil už akorát Pavelski.
Dál už si duel se Stars sluší pamatovat už jen kvůli dvěma událostem:
1) Stalock byl absolutně nesnesitelnej, a jenom částečně ho omlouvá fakt, že nestartoval při plnym zdraví. Ve skutečnosti si proti Dallasu obnovil zranění levýho kolene a zrovna včera podstoupil menší operaci, která ho zase na nějakou dobu udrží mimo brankoviště.
No, trenéři si asi ten boj o post jedničky představovali docela jinak.
2)
SB Nation NHL @SBNationNHL
Seguin notched his 5th hat trick as a Star, just ONE behind Modano's record. He's been a Star for 94 games.
16. zápas - at Chicago Blackhawks 2:5
Neviděl sem, a asi jedině zaplaťpánbůh. Nevídaně prospanou první třetinu nezachránila ani (podle všeho) přímo úměrně stoupající výkonnostní křivka.
Nejpozitivnější výkon údajně podal Vlasic, a paradoxně i pětkrát pokořenej Niemi, jehož parádní zákroky nás ve třetí třetině jakž takž držely na dosah bodů.
Naopak Coutureova lajna si na konto připsala další střetnutí, ve kterym se nechala hravě neutralizovat nejlepší soupeřovou formací. Možná je načase tuhletu strategii přehodnotit a minimálně v krátkodobym horizontu začít víc nakládat Jumbovi a spol.
17. zápas - at Florida Panthers 1:4
Nechat se vychytat Neuvirthem je jedna věc; nechat se totálně zmastit (i přestřílet!!) Floridou je věc druhá, teprve alarmující.
Po Chicagu se trenéři konečně odhodlali roztrhnout Burnse s Müllerem i Vlašáka s Braunem... a vydrželo jim to pouhý dvě třetiny - pro tu závěrečnou se k sobě naši dva nejlepší obránci opět vrátili a takhle to zůstalo i pro Tampu.
Good old times, eh?
No nic, i z Floridy sem prakticky nic neviděl a neměl sem žádnou chuť cokoliv zpětně nakoukávat. Obrázek si ostatně dokážu udělat sám a upřímně mi docela stačilo přečíst si toto...
Literally five days ago Todd McLellan was telling the media the team sent Chris Tierney down to the AHL because they didn't want a 20-year-old watching games from the press box. And yet 21-year-old Barclay Goodrow, coming off a great game in Chicago, was a healthy scratch in favor of John Scott tonight.
Tahle
pozápasová reakce - shrnující vesměs všechno, na co sem si tu poslední měsíce sám více či méně stěžoval - potom nezní ani překvapivě ani přehnaně hystericky.
Trenéři zkrátka od konce loňský sezony soustavě činí změny, co nám nejsou k ničemu dobrýmu (a tim narážim i na změny mezi jednotlivýma zápasama), zatimco naopak odmítaj dělat ty, který by nám teprve prospěly/mohly prospět.
(Hertl se pro tohle klání zase vrátil do jedničky a zase to nestálo za moc.)
18. zápas - at Tampa Bay Lightning 2:1
Samozřejmě, jak už to bejvá - po dopadnutí na úplný dno následuje solidní
bounce back. V tomhle případě nesmírně cenný, leč náležitě vydřený vítězství na půdě nejlepšího celku z východu.
Pokud si vzpomínáte, tak v podstatě totéž (ačkoliv s dominantnější třešničkou) sme už o něco dřív zažili s Anaheimem jakožto náplastí na šokující porážky od Buffala a Columbusu.
Náš úspěch s Bolts neni z empirickýho hlediska ničim překvapivym. Bilanci s nima přece máme víc než skvělou. Jinak nám už ale do karet příliš faktorů nehrálo. Tampa je letos doma stabilně vynikající a může se pochlubit třema nadmíru schopnýma, chtělo by se říct až vyrovnanýma útokama (kór když Stamkosovi zrovna dneska křídlili dva nováčci).
Naštěstí pro nás, McLellan a spol. se nakonec zalekli experimentů, kterym nasvědčovala závěrečná tréninková jednotka (switch Pavelskiho s Marleauem), a vlastně vůbec poprvý dneska vsadili na to nejlepší možný složení formací bez veškerýho toho scottího a burishovskýho odpadu. Tim pádem sme konečně poskládali opravdu
hokejovou čtvrtou brázdu a Bolts sme neměli větší problém konkurovat.
Na Niemiho se to valilo spíš v úhledně oddělených salvách, takže v jednu chvíli odmítal jednoho střelce TBL za druhym, a v jinou se zase delší dobu "nudil". O to víc každopádně Finův výkon vynikl a pro mě osobně se Nemo stal první i druhou hvězdou zápasu - opravdu neuvěřitelnou akrobacii tam občas předváděl, na čele s levym betonem a magnetem uvnitř.
Top6 se vrátila do podoby z úvodních kol a speciálně Marleauovi s Couturem návrat Nieta jedině prospěl. Nebudu tu sice bohapustě lhát a tvrdit, že ubránit Stamkose při
even-strength vyžaduje nějaký nadpozemský schopnosti, nicméně udělat z něho jenom takovou bezmyšlenkovitě bruslící figurku, pod jejímž dohledem tým za celou dobu vyprodukuje pouze 15 nezablokovaných střel (z top9 na tom byly hůř už jen obě Stamkosovy křídla)... to si přece jen určitej respekt zaslouží.
Joe Pavelski si posledně v týhle hale připsal svuj první hattrick v kariéře, dneska mu však (stejně jako Loganovi) velká střelecká aktivita nepřinesla byť jen jednu branku. Nástup měl nicméně opravdu famózní (stejně jako celá lajna, včetně Hertla) a jenom během první třetiny mohl Bishe překonat klidně třikrát. Opět.
Další poznámky:
Marleau je letos fakt uplně mimo, co se koncovky týče. Dvě loženky zase spálil a jeho přínos se začíná omezovat na defenzívu. Už i na tý přesilovce mi přijde, že hraje až druhý housle.
Tampa s náma letos doma vůbec poprvé prohrávala o dva góly.
Gól od všech formací. Aneb "You let John Scott score!"... 
Takhle fungující lajnu hned zkraje sezony člověk jen tak nevidí; kór s jednim členem, co je v NHL spíš omylem.
)
Zápas sme dohrávali s Burishem v jedničce. Zřejmě proto, že stejně jako Hertl neumí moc bránit, a vrchem přidává i nezpůsobilost útočit. A-ha!
Jedno rozpačitý plusko pro Hertla. Bylo to svěžejší, sebevědomější, hladovější, jaksi důraznější na střelbě, všecko... jen ten gól tomu prostě stále chybí - a že na něj v jednu chvíli zívala zcela odkrytá svatyně. Potřebuje to zkrátka protrhnout, pak se to jenom povalí.
