Malinko jsem se v posledních dnech ponořil do Extra Skateru s cílem důkladně si statisticky zhodnotit přínos jednotlivých hráčů, jejich využití, přednosti a vůbec si pořádně utřídit tady tuhle statistickou stránku, kterou osobně na hokeji zbožňuju (bože, děkuji za vynález Extra Skateru

). Tak pár poznámek...
Nejdříve se zastavím u
Game-by-game 5v5 close FF% tabulky, která ukazuje týmový Fenwick zápas za zápasem v grafu...
V tomhle grafu mě velice zaujaly hodnoty čtyř zápasů, ve kterých byl Fenwick drasticky proti nám, tedy byli jsme soupeřem přestříleni na plné čáře. Ty hodnoty jsou zajímavé proto, že první tři sloupečky mířící nejvýrazněji dolů patří jen jednomu týmu - hádejte kterému - ano, je to San Jose. To nás v letošní sezóně sweeplo skutečně výrazně a - i při započtení mého nedobrého dojmu z těch zápasů - musím uznat, že je to soupeř, který to na nás letos umí a pakliže se dostaneme až do finále konference, tak doufám, že se tam nepotkáme právě s Sharks. Ten čtvrtý sloupeček patří New Jersey, které sice je
possession týmem, ale ten zápas byl nějaká anomálie a (doufám) nemá takovou váhu, jakou mají ty hodnoty Fenwicku ze zápasů s Sharks.
Ale teď už k hráčům... Nejprve sem zase nadhodím tabulku s grafem (ach jo, už jsem jako Vladimír Železný)...
Tahle tabulka ukazuje
Player usage. Kolečko znázorňuje průměrný ice-time a barva zase hráčovo Corsi při hře 5-on-5.
1.
Roy & Stewart. Před sezónou se od nich čekalo mnoho. Říkalo se, že Roy je přesně ten
playmaking center, který pomůže Stewartovi pozvednout hru na ještě větší úroveň, že to bude geniální dvojice do druhého útoku, atd. Žel to nevyšlo a kdo se ptal proč, jejich výsledek v téhle tabulce je všeříkající. Ač oba chodili nejčastěji z celého týmu na led při buly v útočném pásmu (u Roye to dělá 41.7 % všech shiftů, u Stewarta 38.0 %), nedokázali tady tuhle výhodu využít ani k tomu, aby byli v kladných hodnotách Corsi. Navíc jak tabulka říká, oba chodili na led častěji proti
bottom-6 lajnám soupeře. Takhle by to nešlo. Stewart už je pryč, Roy s velkou pravděpodobností po sezóně odejde jako FA. Jeho podpis za 4 M se nakonec neprojevil jako dobrý tah, zaplaťpánbůh, že to je jen jednoletý kontrakt. V tuto chvíli plní aspoň relativně spolehlivě roli
bottom-6 hráče, ale očekávání od něj byly rozhodně větší.
2.
MVP Pietrangelo. Alex je nejčastěji chváleným hráčem komentátory zápasů Blues Johnem Kellym a Pangerem. Je i nejčastěji chváleným hráčem mnou. A je vlastně chválen všemi, kdo Blues pravidelně sledují. Po právu. Při důkladném pohledu na jeho statistiky je to jasné proč. Je nejčastěji využívaným hráčem - tráví na ledě 41.5 % veškerého času (druhý Jay-B je o dvě procenta za nim, třetí Shatty je na hodnotě 33.5. %). Teď po zápase s Pittsburghem byla všeobecně velebena naše PK, vězte, že Alex je opět nejvyužívanějším hráčem i při ní s 54.9 %, druhý je Jay-B 53.3 % a za nima je obrovská propast, protože žádný hráč se s využitím na PK nedostal ani na 40 %. Oni dva tedy mají na tom, jak PK hrajeme a jak jsme na ní úspěšní, obrovský, vlastně spíš největší, podíl. Pro doplnění - jeho průměrný čas na PP je 50.2 %, a je to třetí nejvyšší v týmu, vede Shatty s 59.0 % a mezi nimi je ještě Steen. V návaznosti na tady to pak zmínim další věc - a to asistence. Pietro jich má v tuto chvíli 40, tj. nejvíc v týmu, zajímavé je pak rozdělení na A1 a A2. Těch primárních asistencí (tedy malinko hodnotnějších) má 22 (a 18 sekundárních), což je druhé největší číslo v týmu, víc má jen Oshie (24). Pro srovnání Shatty nasbíral primárních asistencí jen 11 k 21 sekundárním a Bouw 13 k 17. A pro ještě širší srovnání, tak z beků, kteří mají stejně nebo více áček, než Alex (tj. Keith, Karlsson, Yandle, Subban) má pouze Yandle více A1 (26). Ostatní mají počty A2 převyšující hodnoty A1.
No, a ještě zase ke grafu výše. Ten ukazuje hodnoty při plném počtu hráčů na ledě a je z něj patrné, že Pietro pravidelně chodí proti nejlepším lajnám soupeře, jen o malinko častěji startuje shifty v
offensive zone a i přes to si dokáže držet relativní Corsi +3.0 % oproti týmovému Corsi. O Blues se často říká, že jsou vyrovnaný tým bez žádné velké hvězdy, pro mě ale tou hvězdou je právě Pietrangelo a pokud by se volil týmový MVP, bude on určitě nevětší kandidátem.
Letmo jsem kontroloval i čísla dalších top beků v rámci ligy a nikdo nemá v průměru všech čísel, na které jsem se díval, takové hodnoty, jaké má Alex. Upřímně je pro mě velký kandidát taky na Norrisovu trofej, minimálně nominace na ní by ho minout neměla. Jestli mine a dostane to Karlsson, tak pro mě ta trofej ztratí veškerou hodnotu.
3.
Schwartz & Tarasenko. Pokud se říká, že Blues letos dospěli do té role
contendera, pak dospění těchto dvou na tom má velký podíl. Loni byli oba dva pouze v rolích rookie a příslibů, ale letos se z nich vyklubali lídři a hráči, kteří budou zanedlouho
world top class. A takový development dost možná nikdo nečekal. O Schwartzovi se tu teď docela mluvilo, ale já se zastavím u Tarasenka. To je sniper, velmi aktivní střelec a hráč, jehož ofenzivní potenciál prostě nemá hranice. Je nejlepší v týmu v relativním Corsi proti týmovému +7.4 %, což je o dost více, než má druhý Steen (4.8 %). V tabulce výš lze vyčíst, že má samozřejmě mnohem víc shiftů v OZ, ale tady se skvěle nabízí to porovnání právě se Stewartem, heh. A to si vemte, že tohle je jeho
sophomore season, která bývá postrach snad pro všechny kluky, kteří naskočí do NHL. Upřímně, u Tarasenka čekám to, že by z něj časem mohl být i 50+ gólový střelec. Když člověk sleduje jeho
wrist shot a vůbec jeho práci s hokejkou, tak si říká je wow. Navíc na sobě pořád maká, snaží se zlepšovat. Jsem rád, že hraje právě za Blues a já budu moct jeho
development sledovat pěkně "z blízka" i nadále.
No, to by pro teď asi stačilo.

Snad to není moc dlouhé a někdo si to přečte. Howgh.