Game 6
Ah ten
zpropadeně famózní Jones.
Definice stealnutýho zápasu. Tušil sem, že zápas rozhodne nějakej sofťák, a tak trochu sem taky tušil, že po všech těch megazákrocích rupne Jones, protože proč by ne žejo - však od začátku třetí třetiny sme s Vegas absolutně nebyli schopný bruslit, mezitimco sme se pokoušeli o zbytečný diagonály napříč středním pásmem a přes zjevnej nedostatek energie nebyli schopný zjednodušit, zpřesnit hru. Začátky obou prodloužení působily jako oslabení. Jones byl pod nehoráznym tlakem a nikdo by mu nemohl vyčítat ani ten nejsoftější gól historie.
Jenže on si prostě postavil hlavu, aniž by se nutně stavěl na hlavu - kdepak, tohle byl starej dobrej stoicky klidnej, pozičně přesnej, úspornej a konzervativní, nudnej, ale precizní Martin Jones. Jak vychytal 1-on-1 Marchessaulta hned po tý velký šanci v 1OT, tomu doteď nerozumim. To bylo příkladný nedáš-dostaneš. A za sebe se ve finále kaju, že bych ho radši nenasadil do Game 5. Gratulovat si akorát můžu, že sem za nim stál o něco dýl než 98 % fanouškovský základny. Heh
Je to vlastně dokonale ironický. Jones začal sérii (částečně i včetně prvního zápasu) rozlítaně, soustavně nevychytával správný úhly, dával Vegas všechny potřebný důvody dál mířit vysoko na vyrážečku, kde vždy bylo a nadále je jeho slabý místo, apod. - a co se nestane, Fleury první gól dostane na svou slabší lapačku, druhej pak k druhý tyčce potom, co očividně "cheatoval" přesunem víc doleva se snahou předvídat a zároveň umazat svou slabinu. Výsledkem sou dva chytatelný góly, a tahle série je v tuhle chvíli definitivně o hráčích. Brankáři se víceméně vyrušili.
^^^
Tenhle zápas vlastně navíckrát přepisoval dějiny. Pro Jonese co se počtu zákroků týče. Kolektivně pak Sharks poprvý v T-Mobile Aréně otevírali skóre, a poprvý v dějinách franchise si též za nepříznivýho stavu série 1:3 vynutili sedmej zápas. V tomhle případě navíc rovnou doma, kde to prostě musí klapnout. Justin Bourne na Athleticu dlouhodobě argumentuje proti existenci "pozitivního momenta" v playoff (tj. přenášení pozitivní nálady, energie mezi jednotlivými playoff duely), maximálně toho negativního, jehož zářnym příkladem je letos Tampa, a já s nim obyčejně plně souznim... ale tohle zároveň vnímám jako možnou kombinaci pozitivního a negativního, kdy prostě musíme bejt na Game 7 zákonitě na koni. První gól to může hned změnit, ale jakmile do toho šlápnem, věřim, že se věru máme na čem svézt.
Koneckonců, Vegas nás před Hertlovym únikem v druhym OT přestřílelo 8:0. Opakuju: oni nám přes 10 minut hry 5v5 nedovolili
jedinou střelu, zatímco my převážně jen šlapali zelí ve vlastní třetině, a tudíž (v kontextu zápasu, kde se skoro nic nepískalo, poněkud zvláštní) vyloučení v danym momentě působilo docela přirozeně jako "ok, tak to je hotový" moment. Přesně by to odpovídalo scénáři. Ale na takový věci moc naše série s Vegas nejedou.
Co dál na to říct no. Pro jednou, a skoro to vypadá jako poprvý v historii, nejsme za chokery, ale přesnej opak. Speciálně na Vlasicovi, Jumbovi a celý Coutureově lajně (s Pavsem a Meierem), která jako jediná byla schopná zatlačit i v prodloužení, bylo hodně znát, jak moc tu sérii chtěli ještě jednou vrátit do San Jose. A přesně jak Hertlík slíbil, tak taky zařídil. Vracíme se domů.
^^^
Tohle shrnutí výjimečně píšu zahorka, takže na povrchu zcela převládaj pozitivní emoce. Ale přesto neztrácim hlavu ani perspektivu a plně si uvědomuju, jak blízko sme byli vypadnutí. Neni těžký zapomenout, že během druhý a třetí třetiny nás Vegas 5v5 přestřílelo 32:10. Neni těžký zapomenout, jak vypadala
naprosto celá třetí část, jedna z těch nejhorších, jakou sem kdy od Sharks viděl. Dokonce i jinak pozitivní první třetina, kdy sme VGK povolovali převážně střely z perimetru, z těžkých úhlů a daleko od brány, zatimco soupeř neměl ani jednu střelu z mezikruží či rychlýho výpadu/přečíslení, čítala čtyři situace, kdy na Vegas zívala odkrytá klec.
Pojďme tedy konec tohohle shrnutí zakončit seznamem věcí, co se mi na naší hře stále nelíbí:
1
) Erik Karlsson a jeho nadšení pro složitý highlight-reel pasy ideálně přes celou dýlku hřiště, ideálně z vlastního pásma. Takhle prapůvodně vznikl i jedinej (stále nemůžu uvěřit, že fakt mám možnost napsat "jedinej"... uf) gól Vegas dneska, a takhle sme přesně ztratili jakoukoliv kontrolu nad děnim zápasu na začátku třetího dějství. Že Burns postrádá i jen ždibíček
hockey sense kdekoliv mimo útočný pásmo, to už je klasika a jistota. Ale že se takhle bude takhle často jevit i Karlsson, to sem popravdě nečekal. Jedna věc je jeho statická hra a těžkopádnej první krok, to sou ty třísla, a to z jeho strany nelze ovlivnit. Ale mozek nataženej nemá, a ten u něj v týhle sérii selhává snad ještě železněji, což je fakt brutální zklamání.
2
) Když už teda máš nedoléčenýho Karlssona a zranil se ti jedinej klasickej shutdown D-man, proč potom vždycky dohráváš na pět beků, dnes dokonce s posazenym Ryanem nepřetržitě od konce druhý třetiny? Tohle, stejně jako prvotní scratchování Donskoie, fakt De Boer nikomu nikdy přesvědčivě nevysvětlí. To je jen zralý na proplesk a zde nás to klidně mohlo stát zápas, protože kolikrát my sme nebyli schopný obyčejně opustit obrannou třetinu, to bylo děsivý. (V prvnim prodlouženi pak De Boer všechno potuploval a nebál se jednou poslat na led Burnse s Karlssonem společně, což v tu chvíli znamenalo garanci 1. pomalýho pohybu, 2. přehnanýho risku při jakýkoliv činnosti... to jakoby chceš, jako fanoušek s už tak závratnym tepem.)
3
) A to jen tak mimochodem Ryan neodehrál vůbec špatných sedm minut, naopak dělal přesně ty
simple plays, který sou jinak velký části týmu dočista cizí, ba co víc, zdánlivě čim dál cizejší s postupujícim časem. Labanc typicky udělá s pukem jednu dobrou věc na dvě pitomý, a dneska to občas překombinovával i Donskoi. Sharks zatim v týhle sérii nevypadaj bejt uplně schopný reagovat na něco, co nevychází, potažmo na změnu rozpoložení a soupeře v ráži. "Forcing plays" se na Sharks broadcastu stalo až příliš častym spojenim užívanym k charakterizaci aktuálních problémů týmu. V tomhle sou přesně Vlasic, ale i Couture s Jumbem nesmírně důležitý, protože občas jako jediní zahrajou s odstupem a nadhledem. Mnohdy sme se dneska ve střednim pásmu motali jak nudle v bandě, pronásledovali soupeře s kotoučem, Braun jednou na obranný modrý stupidně vystupoval proti soupeři a za stavu 1:1 ve třetí třetině vytvářel situaci 3v1 (naštěstí Vlašák zase zaúřadoval s hokejkou), atp. Mám dojem, že bych moh pokračovat donekonečna... a tak by to samo sebou nemělo bejt. Nervy a nahodilej tlak silnýho soupeře sou jedna věc, dlouhodobej trend věc druhá.
^^^
Dobrá, tak teď ještě krátce, co se mi naopak moc líbilo:
1
) Martin Jones.
Jen se ujišťuju, že sem to dostatečně zdůraznil.
2
) Logan Clutchure. Kdybysme roku 2016 zvládli finále Stanley Cupu, nemyslim si, že by mu i Jones byl schopnej vyfouknout Conn Smythe, protože způsob, jakym se on vždycky nahecuje na velký zápasy nemá v týmu obdoby (resp. teď možná nastupuje Hertl). Před těmi třemi lety, jakmile šlo o vyřazení nás či soupeře, připsal si tři body ve třech takových po sobě jdoucích kláních (0+3 s Kings, 1+2 s Nashvillem, 1+2 se St. Louis). Zároveň dal i náš jedinej gól v Game 6 s Pittsburghem; Game 6, kterou v podstatě sám vynutil 1+2 v Game 5. A když sme loni prohráli klíčovej pátej zápas ve Vegas, zase se pod prohru 3:5 podepsal nahrávkou na všechny tři naše góly. Je vážně super se mít o koho takhle opřít. Záviděníhodná konstanta.
3
) Stone podal druhej po sobě jdoucí matnej výkon, a dneska byl dokonce už vyloženě špatnej. Plno puků mu jaksi uklouzlo. Se Stastnym snad ani jednou zdárně nezakombinovali. I v tý třetí třetině se zdálo, že Vegas nahoru a do výslednýho tlaku (první lajny) vytáhla hlavně bottom6 se zlepšenym Noskem a pochlapenou čtvrtou lajnou. Nemyslim, že Stone v týhle sezoně měl tři slabý zápasy v řadě, ale všechno je jednou poprvý, žejo. A De Boer tentokrát bude mít možnost párovat s nim Vlasica, jak se mu zrovna zachce, což se vždycky hodí (dneska měl tu šanci Galland, a pozoruhodně po prvních dvou střídáních, kdy Stone chodil na Karlssona, od týhle strategie upustil, respektive dál nepároval nijak systematicky.)