No a aby ste neřekli, tak sem hodím obligátní report z MF z loňska (napsáno pro lehce alkoholické fórum, tak odpusťte pro mne jinak nezvyčejně obroublý styl...).
(někdy v říjnu tuším se to odehrálo)
Plán byl prozaický - v pátek kolem oběda dorazit do Terchové, odtud Diery - Rozsutec - Stoh - Chata pod Grúňom, druhý den Grúň-Kriváň-Suchý-ch.p.S.-v neděli na vlak.
Šlo to fajn, lehce mrholilo na startu, ale najednou se to umoudřilo a šel sem pod azurem, měnilo se to, ale barvy a všechno super, barevné listí ještě na stromech. Touhle krásou sem došel až na vrchol Velkého Rozsutce, kde sem byl komplet sám asi 45 minut, tak sem se válel. Ó, jaká chyba. Sešel sem ještě dolů na rozcestí, že si sednu a přes Stoh pomalu půjdu na Grúň. Jak sem si sedl, tak se zatáhlo a začalo chcát. Jako chcát fest, žádná podzimní přeháňka. Seru na Stoh, beru to traverzem. Chyba. Stoh je hnusný dementní kopec, ale ten traverz je za mokra ještě asi o další dva levely dementnější. Vzhledem k tomu, že sem celý den nejedl...doma sem nestíhal a nenašel tašku s proviantem, asi mi to děcka sežraly, mám tam záložní tyčinky atd., plán byl lehký chaluňg v Žilině, nicméně sem tam nestihl vůbec nic skrzevá meškanie vokzála a v Terchové se mi do chaty pod kopcem nechtělo. No prostě, v půlce traverzu mi došel cukr a začalo to být ještě humornější, co dvacet metrů stop a vydýchat, nahoru dolu, přes kořeny, všechno klouže, ale držím se. Na několika místech bych nerad spadl, protože bych se musel plazit zpátky desítky metrů, ale daří se mi. Nakonec se trochu rozejdu a dojdu ve fajn čase na rozcestí. Celkem spokojený, že to nejhorší mám za sebou. Ne, to nejhorší mám před sebou.
Udělám dva kroky, on tam je takový listnatý hájík, nějaké po*ebané olše nebo co, na listí mi ujely nohy a letím cca 25 metrů ze svahu, otočím se na záda a doufám, že nejedu koulema proti topolu. No, bohudík, nicméně sem zabrzdil v nějakých malinách. Sem celý mokrý, na zádech mám bahno, za nehty mám bahno a v tom zapíchané ostružiní, cosi nadávám, ale ok, musím dát pozor. Jdu víc do lesíka, třeba tam nebude tak bahno. Ach, je ta ku*va i tam! Na třístech metrech zbylého svahu padám asi patnáctkrát, proklínám to kreténské rozhodnutí si nebrat nesmeky, výhoda je snad jen v tom, že sem padal ke konci do trávy.
Šupem na Grúň, takový táhlý nic moc kopec, silná mlha, dost fučí, navíc hustě chčije. Spíš mě ale sere, že nahoru lezu jen proto, protože odtud půjdu na chatu dolů. Traverzovat se neoplatí, mám sice gps, ale profil terénu je dementní, to bych se tam umlátil.
Dojdu na kopec a teď mě nečeká nic jiného, než v hustém dešti, mlze a silném větru sejít 500m převýšení dolů pod kopec. Navíc se smráká a cesta vede po travnaté louce. Opět letím, co deset metrů házím tlamu, nemá se cenu čehokoliv držet. Snažím se jít trochu lesem, ale je to ještě horší. Začíná být tma, ale nechce se mi vytahovat čelovka. Prostě je plán to dojít. Nejhorší je, že za prvním obloukem vidíte světla chaty, nicméně je to kilometr vzduchem. A vlastně i kilometr pěšky. Je to horší než nejtěžší stoupání, co pět metrů padám, ten kilometr dolů jdu asi 45 minut a na chatu dojdu za tmy.
Je tam domluvené nějaké ubytování, ženská o mně samozřejmě neví, takže asi budu spát na podlaze hahaha. Nakonec se to nějak domluví. Chata pod Grúněm je otravná. Obsluha je taková nějaká divná, navíc tam mizerně vaří. Po Suchým a pod Chlebom je jeden dodavatel, jde to poznat. Je tam několik lidí (zapomněl jsem dodat, že se jedná o nějaký sraz outdoor fóra, ale příliš se s nimi nepaktuju, sedím sám u stolu atd., prostě se chovám klasicky sociálně), totálně mě fascinuje jeden uchyl, který žere jen jablka (jednou za měsíc sní během dne kilo masa). Borec tu trasu co já přeběhl za dvě hodiny (mi to trvalo asi 6), další den potom přeběhne hřeben tam, zpět a poté poběží na uplně jinou chatu někam uplně jinam, aby v neděli byl doma v době, kdy my se teprve poserem z kopce, prý za ten víkend naběhal tréninkově skoro 100km z desetikilometrovým převýšením. Uh. Já raději zemřu bezbolestně.
No, vyspím se, nažeru se (odporné párky z kuřecích pařátků) a jdu. Jde se na chatu pod Suchým, to je vlastně hřebenovka, hodně easy, místy chčije, nějací dorostenci mají trénink, já se tam tak poflakuju, libovolně stavím na každém větším šutru, ale i tak jsem na Suchém kolem druhé, nikde nikdo, tak si suším hadry (nechtěně jsem správně odtušil, že později bude prostor nad kamnama dost vzácný), žeru jejich luxusní kaspustnicu a jsem celý vysmátý.
Opět nemám ubytování, ale tady je domluva o tři levely lepší, prý ještě nějaké místo je - super, spím v pokoji pro 4 lidi uplně sám, takže si zabírám fuhrerovské místo u okna. Dvě třetiny lidí z předchozího večera se na to vysraly, prý moc prší (pršelo jen trochu proti pátku) a jiné výmluvy (nicméně jeden typ volá, že luxusně zabloudil a podle popisu trasy je v Bulharsku), dojde jeden borec co vede v Žilině pobočku Hudy, docela fajn maník, co dělal v ZA výšku a pak si tam našel ženskou (jinak je někde z Olomouce), ´přerovské spací/sací komando´ - takoví starší borci, co toho víc vypijou než nachodí (ale nachodí toho docela dost), nějaká docela poklidná ženská z Kopřivnice, se kterou pak jedu domů, a pak dvojice afektovaných turistů, kteří baví hospodu svými neoduševnělými zážitky z nějakého pomrdaného ledovce ("haha, no tam tam jdem a fakt, ten vůl si nechal doma druhý cepín, to mě podrž", ahaha, ty krávo, seru magi), to mě ale vážně nezajímá, dávám to najevo a trestem mi je, že mě nevemou domů autem (přestože domluveno nadesetkrát). Fuck off, kkti.
Chata pod Suchým je ze všech (čtyřech?) MF chat nejlepší, je nejkrásnější, je nejpohodovější, je tam nejlepší obsluha (chatu vede mimochodem ženská z Plzně, všechno to žrádlo vaří sama.. sme se z ní pokoušeli vypáčit, jak se dostala z Plzně na Suchý, ale vypadá, že to ani ona sama netuší). Vypije se dost, akci utne až nějaký slovenský kolega u vedlejšího stolu, který se o půl druhé sesune k zemi i s celým stolem. Docela humorná situace, protože už byl vyplý generátor, prostě pšt děti, tichučko a najedou jeeeb, všechno na zemi. Chlapík spí ovšem na zemi, tak ho chatárka zkušeným chvatem naloží na záda a odnese do postele. Zkouším předstírat spaní, že by mě jako taky.. ale prohlédla to, mrcha.
Ráno dolů do Nezabudské Lúčky na stanicu (výpravčí, prodavačka lístků a hostinská v bufetu je jedna a tatáž osoba!!!), pivo, Žilina, pivo (Pernštejn), vlakem jak král v jídelňáku, šest piv, guláš. Jedu s těma přerovákama, přijde ženská pro objednávky, všechno si ´pamatuje´, říkám "sleduj, to posere a třikrát se vrátí".
Vrátila se asi pětkrát a posrala dvě objednávky. Valmez, konec výletu (jedu taxikem od vlaku, po asfaltu neujdu ani sto metrů už). Konec srandy, jdu se umýt teplou vodou.
"Dierama navrch to bylo v klidu, romantika.."
"Vrchol blízko..trochu fučelo, ale vypadalo to ještě dobře"
- WP_20151016_15_31_19_Pro.jpg (10.13 KiB) Zobrazeno 8382 x
"No a pak už sem si vyfotil jen horký koláč, byl fakt super"